Člověk! Ubohá bytost, která ztratila svou svobodnou vůli!
To, co není přímo zakázáno, to je tedy pro většinu dovoleno. A co není dovoleno, to si lze téměř beztrestně dovolit, pokud má člověk dostatek peněz. Takže ve skutečnosti je vlastně dovoleno všechno. Zhruba takový je tedy dnešní pohled na svobodu a možnosti projevování svobodné vůle.
Určitě nebude třeba ani příliš zdůrazňovat, že skutečná pravda o svobodě a svobodné vůli bude úplně jiná. A žel, dost neradostná! Navzdory zdánlivě svobodné společnosti nemají totiž současní lidé ve skutečnosti téměř žádnou svobodnou vůli a nacházejí se v zajetí nesvobody, jaké tu snad v takovém měřítku ještě nebylo. Nacházejí se v otroctví nesvobody vnitřní, která je ještě horší, než ta vnější! Stali jsme se totiž otroky a nesvobodnými ubožáky, aniž bychom si to vůbec uvědomili. Právě naopak, jsme skálopevně přesvědčeni o své svobodě, a to je ta největší tragédie, nad kterou snad nemůže být větší.
Co je tedy ve skutečnosti ona ztracená svobodná vůle, o níž znovunabytí by měl každý z nás usilovat?
Kvůli správnému pochopení této problematiky se bude třeba přenést úplně na začátek naší osobní existence. A to do doby, kdy se nejvnitřnější jádro naší osobnosti, čili čistý, nevědomý, lidský duchovní zárodek vydal na cestu stvořením, za účelem dosažení plné duchovní zralosti.
Obrazně si ho můžeme představit, jako džbán křišťálově čisté vody. Každý z nás byl kdysi takto křišťálově čistý a zároveň obdarovaný schopností svobodné vůle ve svém rozhodování. V rozhodování mezi dvěma protichůdnými principy - dobrým a špatným, nebo lepším a horším.
Každé jednotlivé dobré a špatné rozhodnutí si opět můžeme připodobnit k jakési nádobě, nebo poháru. V případě dobra k poháru čisté vody a v případě zla vody více, nebo méně zakalené.
Ve chvíli každého našeho svobodného rozhodnutí, čili dobrovolného příklonu k jednomu, nebo druhému principu, došlo k podobnému ději, jako kdybychom do džbánu čisté, křišťálové vody, reprezentujícího naši původní, čistou, duchovní, ale ještě nezralou osobnost, vlili sklenici vody, přesně odpovídající druhu našeho rozhodnutí. V případě příklonu k dobru by tedy šlo o sklenici čisté vody, takže naše původně čistá osobnost by zůstala nadále čistou, svobodnou a ničím neovlivněnou.
Pokud jsme se ale přiklonili ke zlu, stalo se něco takového, jako kdybychom do džbánu naší čisté původní osobnosti vlili pohár více, nebo méně znečištěné vody, která okamžitě odpovídajícím způsobem znečistila celý jeho obsah.
Která ze dvou popsaných alternativ nám umožnila zachovat si schopnost svobodného rozhodování a která naopak způsobila zakalení této schopnosti?
Odpověď je jednoduchá: Jedině příklonem k dobru zůstává naše svobodná vůle čistou a nezkalenou, jakou zůstává obsah džbánu, do kterého se vlije sklenice čisté vody. Takovou čistou tedy zůstává také osobnost člověka i jeho svobodná vůle, která nebyla správným rozhodnutím absolutně ničím ovlivněna, nebo zakalená.
Jiné je to však v druhém případě, kdy se rozhodujeme nesprávně a zakalíme svou původní vnitřní čistotu tak, jako kdybychom vlili znečištěnou vodu do džbánu.
O takovém člověku se už pak nedá říct, že má zcela svobodnou vůli, protože při svém dalším rozhodování už bude do určité, i když zpočátku velmi malé míry, ovlivňován stupněm vlastního vnitřního zakalení. Budou v něm vzájemně spolupůsobit dvě složky. A sice, jeho svobodná vůle, a zároveň jistá míra dobrovolně nabytého, vnitřního ovlivnění směrem k špatnému.
Pokud se budeme potom znovu a znovu rozhodovat nesprávné, míra tohoto našeho vnitřního zakalení se bude neustále zvyšovat, takže při každém novém rozhodování nebude toto zcela svobodné, ale bude ovlivněno přesně podle míry znečištění naší osobnosti. No a podobným způsobem se to může stupňovat až do takové míry, že různé nabyté špatné sklony nám zcela překryjí naši původní schopnost svobodné vůle a svobodného rozhodování.
My budeme samozřejmě i nadále přijímat určitá rozhodnutí, ovšem už ani zdaleka ne na základě svobodné vůle, ale na základě našich špatných a nesprávných vlastností, které jsme nabyli a které se v nás rozbujeli až natolik, že jako plevel úplně přerostly a udusily naši schopnost svobodného a neovlivněného rozhodování.
No a na základě této vnitřní nesvobody, čili určitých nabytých specifických negativních vlastností každého jednotlivého člověka, se pak dá s velkou pravděpodobností předpokládat, jak se asi dotyčný zachová při svém rozhodování v budoucnosti.
Uveďme si příklad: Jestliže známe nějakého kuřáka, dá se s jistotou předpokládat, že si v nejbližších hodinách určitě zapálí cigaretu. Dotyčný kuřák si bude sám o sobě myslet, že jeho jednání je projevem jeho svobodné vůle, ale na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že to tak není. Jde o projev jeho vnitřní nesvobody, projev jeho zotročení, kterým si on sám dobrovolně zmenšuje vlastní schopnost svobodně se rozhodovat.
Podobné je to například také při alkoholismu, ale i při jiných, ne tak na první pohled očividných závislostech, sklonech a špatných vlastnostech, jakými jsou například smyslnost, lež, vulgárnost, surovost, arogance, nenávist, lenost, a tak dále, a tak dále. Existují desítky návyků, zlozvyků a špatných vlastností, které nás spoutávají, a které nám zcela znemožňují projevit to, co tak velkoryse zvykneme nazývat svobodnou vůlí.
Většina lidí, žijících v současnosti na zemi, již tedy nemá žádnou svobodnou vůli. Hýbou nimi už jen jejich špatné, negativní a nesprávné vlastnosti. Rozhodují se na základě nich a ne na základě ničím neovlivněné, svobodné vůle, kterou v sobě někteří již téměř definitivně zasypali. Stali se tak otroky bez schopnosti svobodného rozhodování.
A právě tito ubozí otroci svých chyb, bez možnosti projevení vlastní svobodné vůle, nejvíce bojují za takzvanou "svobodu projevu", kterou jim přinesla současná "moderní" doba. Tuto svobodu si v jejich pokřiveném chápání představují jako svobodný, volný průchod všem svým velkým i malým nízkostem, vášním a slabostem.
Dnešní doba je tedy dobou otroků bez svobodné vůle, kterou, jako jeden z největších darů Stvořitele člověku, lidé svým dobrovolným příklonem ke špatnému, nízkému a nesprávnému pošpinili, pokřivili a zasypali. Pokud se ale člověk má stát opět plnohodnotným člověkem, musí jednoduše znovu nabýt svou ztracenou svobodnou vůli. Jedině prostřednictvím ní se totiž ze současného otroka může stát opět svobodná bytost. Dá se to však dosáhnout pouze dlouhodobým a vážným příklonem k dobru, k čistotě a k ušlechtilosti, ať už ve slovech, citech, myšlenkách, nebo viditelných činech.
Každé naše rozhodnutí, před které budeme od této chvíle postavení, by proto mělo být pouze jednoznačným příklonem k dobru, co se bude podobat, jak bylo uvedeno v příkladu na začátku, poháru čisté vody, který vlijeme do zakaleného džbánu naší osobnosti. Pokud v tom budeme vytrvalí a všechna naše rozhodnutí budou skutečně pouze dobrá, nakonec postupně přece jen zředíme a odstraníme zakalení našeho nitra až natolik, že se opětovně zaskví křišťálovou čistotou přesně tak, jako na začátku naší pouti stvořením. Pak získáme opět svobodnou vůli a můžeme se zase plným právem nazvat ... lidmi!
Buďme si tedy vědomi, že pouze přes pravé chtění k dobru a přes důraz na čistotu našeho nitra vede cesta k vnitřní i vnější svobodě. Cesta k znovu nabytí ztracené svobodné vůle a k získání plné důstojnosti našeho lidství.
František Skopal
Umění a krása povznášejí duši vzhůru
Ale pozor! Ne ledajaké umění a ledajaká krása. Musí splňovat vysoké kritérium čistoty a ušlechtilosti. Kde však najít takové umění? Žel, není ho mnoho, ale přece jen existuje.
František Skopal
Ztracení ve smyšlených světech! Dejme si na to velký pozor!
Lidé si vytvářejí mnoho iluzí ve svých citech a myšlenkách. Pak v nich žijí a jejich iluze ovlivňují jejich pohled na život.
František Skopal
Křesťanství a konec světa
V Bibli se hovoří o něčem takovém, jako je konec světa, neboli poslední soud. Historie zná už řadu termínů, ve kterých mělo dojít k těmto událostem. Ale nedošlo! Znamená to tedy, že jsme v bezpečí? Nebo nejsme?
František Skopal
Nepřetržitý monitoring člověka Stvořitelem
Lidé jsou v každé minutě dne i noci nepřetržitě monitorováni. Je zaznamenáváno každé naše cítění, každá naše myšlenka, každé naše slovo i čin.
František Skopal
O netušených schopnostech našeho mozku
Všem nám je určitě dobře známo, že náš mozek ani zdaleka nevyužíváme v maximální míře, ale naopak, jeho využití je spíše minimální, nebo až zanedbatelné.
František Skopal
Jen o bohatství duše nepřijdeme nikdy! Všechno ostatní ztratíme!
Existují věci trvalého charakteru, které zůstanou naším vlastnictvím navždy. A existují věci dočasného charakteru, které jsou naším vlastnictvím jen dočasně.
František Skopal
Spravedlnost existuje! Nepochybujte!
Každý z lidí vlastní svobodnou vůli a s ní možnost rozhodovat se dvojím způsobem. Buď pozitivně, nebo negativně. Toto rozhodování je naším právem, darovaným nám Stvořitelem.
František Skopal
Neuvěřitelné skutečnosti o fenoménu radosti
Tento článek je o spojení prožívání radosti s duchovním vzestupem člověka. Je o tom, jak obrovský význam má radost v našem životě. Na její křídlech se můžeme, ba dokonce máme vznést k výšinám.
František Skopal
Absolutní Pravda a učení církví jsou dvě rozdílné věci
Kdo se chce dobrat k Pravdě, musí mít v první řadě odvahu. Odvahu nezaujatě prozkoumat učení vlastního vyznání, a také odvahu konfrontovat ho s naukami jiných náboženství.
František Skopal
O senzacích a našem sklonu k povrchnosti
Za každou dychtivostí po senzacích se skrývá povrchnost. Buď povrchnost života, pokud jde o senzace společenské, nebo povrchnost duchovní, pokud jde o oblast duchovního hledání.
František Skopal
Přetrvávající duchovní bezvědomí je již dále nepřípustné
Máme léto a s ním letní odpočinek, doprovázený úplným vypnutím a letní nevázaností. Po delší době se zdá být vše v naprostém pořádku. Zdá se to být takové, jaké bylo dříve.
František Skopal
O věcech prvořadých a druhořadých. Nezaměňujme je!
Jaký je vztah většiny lidí k vyšším hodnotám? K hodnotám morálním a duchovním? Jaký je jejich názor na to, že právě tyto hodnoty by měly stát na prvním místě?
František Skopal
Co nám chce sdělit extrémní sucho? Duchovní symbolika
Tento text vznikl jako reakce na zprávy o extrémním suchu v Evropě. V Itálii je například takové sucho, jaké nebylo už několik desetiletí.
František Skopal
O životní potřebě důvěry ve dnech zoufalství
Před staletími předpovězená velká očista nastala! Všechno, co na nás v poslední době dopadá, je toho svědectvím. Dění na zemi prudce sevřelo jako voda v hrnci. A sevřelo proto, že naši planetu zasahuje zvýšená záře Pánova Světla.
František Skopal
Proč se děje to, co se děje? A jak se správně zachovat?
Málokdo tuší, že všechno to dosud nevídané, co se děje a co po sobě následuje v rychlém sledu, počínaje pandemií, válkou a inflací, je způsobeno zvýšeným tlakem Božího Světla.
František Skopal
Netradiční pohled na zdraví a nemoc
Tento článek obsahuje myšlenky, nepřijatelné pro mnohé materialisticky zaměřené lidi. Tragédií všech těchto lidí však je, že žijeme v univerzu, které má duchovní rozměr.
František Skopal
Svět se klame! Chybí mu pravé poznání Stvořitele!
Miliony lidí na naší planetě se domnívají, že mají určité poznání Stvořitele. To ovšem, co mají, je jen jejich představa. Je jen jejich domněnka, na míle vzdálená od pravdy.
František Skopal
Boj dobra se zlem
Dobro a zlo! Na kterou stranu se přiklonit? Každý z nás zná bez zaváhání ihned správnou odpověď. A přece většinu lidí jaksi stále více přitahuje to špatné.
František Skopal
Blíží se výjimečný den - 30. květen!
Každoročně, 30. května, se vylévá Boží síla do stvoření. Je určena k jeho dalšímu trvání a fungování.
František Skopal
Hlasování o vydání Fica pro vazební stíhání! Duchovní rozbor
Hned, když jsem z rozhlasu slyšel formulaci obvinění Roberta Fica ze založení zločinecké skupiny mi bylo jasné, že jde o vykonstruované obvinění.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 378
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x