Doba soudu a v ní velké Poselství Ducha Pravdy!

   Svého času přišel na zem Ježíš Kristus, aby nám přinesl Boží Slovo. Slovo, pocházející od Stvořitele, mohl totiž pozemským lidem čistým a nezkresleným způsobem zprostředkovat jedině ten, kdo sám přichází přímo od něj.

   Na zemi bylo v té době mnoho duchovních učení, ale vinou lidí, vinou jejich vlastního vylepšování a pozměňování, ztratila tato učení schopnost vést vzhůru ke Stvořiteli. Stala se slepou uličkou, vedoucí kamsi do ztracena. A proto, pokud mělo být lidstvo duchovně zachráněno, musel přijít někdo, kdo by mu ukázal ztracenou cestu ke spáse.

   Proto přišel samotný Syn Nejvyššího a přinesl na zem Otcovo Slovo. A v tomto Slově nám bylo jasně ukázáno, jak máme správně žít, myslet a jednat, abychom kráčeli cestou k duchovní spáse, a abychom vedli šťastný, míru plný a plnohodnotný život už zde na zemi.

   Lidstvo té doby bylo však duchovně nezralé. Jeho nezralost spočívala v tom, že nebylo schopno poznat velikost a výjimečnost Slova, přicházejícího od Stvořitele. V té době totiž existovalo v Izraeli množství duchovních učitelů a jejich učení, a duchovní nezralost lidí by způsobila, že učení Ježíše by bylo jen jedním z nich. Proto si Kristus spolu s Božím Slovem přinášel na zem také Boží moc, projevující se schopností konat neuvěřitelné činy, nazývané zázraky.

   Skutečným účelem schopnosti konat zázraky bylo podpořit váhu a důležitost Kristem přinášeného učení. Zázraky měly být důkazem toho, že Ježíš není jen nějakým obyčejným duchovním učitelem, jako mnozí jiní, ale je výjimečným, a proto je výjimečným také jeho učení.

   Duchovní nezralost lidí tehdejší doby tedy vyžadovala oporu zázraků. Dokonce i někteří Ježíšovi učedníci byli k němu přivedeni takovýmto způsobem. Například Šimon Petr a jeho společníci Jakub a Jan, kteří byli rybáři. Stalo se to tak, že jich jednou Ježíš vyzval, aby vypluli na moře a vhodili do něj síť. Ale oni mu řekli, že je to zbytečné, protože celou noc se snažili a nic neulovili. Velikost úlovku je však tak ohromila, že po výzvě, aby se od nynějška stali rybáři lidí a Ježíše následovali, neváhali, a stali se jeho učedníky.

   Zázraky, a zejména zázraky uzdravování, byly tedy nedílnou součástí Ježíšova poslání, a působily jako podpůrný prvek jeho Slova, ukazujícího lidem cestu ke spáse.

   Žel, důsledkem duchovní nezralosti lidí bylo však také to, že učení Ježíše Krista chápali v mnoha věcech nesprávně a nedostatečně. Toto nedostatečné a nesprávné pochopení bylo problémem nejen u obyčejných lidí, ale dokonce také u jeho vlastních učedníků. Svědectvím toho jsou Ježíšova slova, zaznamenané v evangeliích: "Ještě i vy mi nerozumíte?"

   Pan Ježíš chtěl ve skutečnosti lidem říci mnohem víc, než jim řekl. Chtěl jim říci celou Pravdu. Celou Pravdu o Stvořiteli, o jeho stvoření, o zákonech Božích v něm fungujících, o bytí člověka i o království nebeském. Ale Ježíš viděl, že lidé by tyto věci vůbec nepochopili, vzhledem k jejich tehdejší duchovní nezralosti. Proto jim řekl:

   "Ještě hodně vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a vám to oznámí!" Jan 15, 26-27; 16, 12-15.

   To tedy znamená, že Kristus lidstvu zaslíbil příchod duchovního pomocníka, který má pokračovat v jeho poslání a přinést světu plnou Pravdu, kterou jim ještě on přinést nemohl.

   A stalo se! V splnění dávného příslibu Ježíš Krista Duch Pravdy skutečně přišel. A přišel v době, v níž měli být lidé již natolik duchovně zralí, aby plně pochopili Pravdu, přicházející z Výšin. Měli být již natolik zralí, že Pravdu měli poznat samu o sobě, bez podpůrné síly zázraků. Měli ji poznat v tom, jak byla formulována a co přinášela. Měli v ní poznat pokračování díla Ježíše Krista a jeho završení. Síla Poselství Ducha Pravdy měla promlouvat k zralému duchu člověka přímo a bezprostředně. Hloubka, důraz, velikost a ucelenost jeho Poselství měla zasáhnout lidi tak silně, že kromě toho už nebylo nutné žádných jiných důkazů, ani zázraků.

   Poselství Ducha Pravdy bylo také lidem zprostředkováno v správném čase. V době, kdy se k naší části stvoření začíná blížit doba posledního soudu. V době začínajícího procesu posledního soudu lidé obdrželi Poselství Pravdy proto, aby byli znalí celé Pravdy, a v duchovní opoře tohoto poznání mohli bezpečně projít mlýnskými kameny posledního soudu.

   Význam a dosah Poselství Ducha Pravdy však spočívá také v tom, že nepřichází jen v době začínajícího posledního soudu, ale ono samo je součástí tohoto soudu. Ono samo je kamenem úhelným, na kterém se bude lámat duchovní osud každého člověka. A to v tom smyslu, zda člověk dosáhl takové duchovní zralosti, že v tomto Poselství pozná pomoc, přicházející shora a této pomoci se radostně chopí, nebo ve své duchovní nezralosti zaostal natolik, že v tomto Poselství není schopen rozpoznat Kristem seslanou Pravdu, přicházející shora.

   Je to tedy celé přesně tak, jak řekl Ježíš: "Kdo věří ve mne a v mé Slovo, nebude souzen! Kdo však nevěří ve mne a v mé Slovo, už je odsouzen!"

   No a v dnešní průlomové době po dvou tisíc letech platí: Kdo věří v Ježíše Krista, v jeho Slovo a v Poselství jím zvěstovaného a seslaného Ducha Pravdy, ten nebude souzen. Kdo však nevěří v Ježíše Krista, v jeho Slovo a v Poselství jím zvěstovaného a seslaného Ducha Pravdy, už je odsouzen!

   Lidi tedy nebude nikdo soudit! Soudci si budou oni sami! A to tím, jaký postoj zaujmou k osobě Ježíše Krista, k jeho Slovu a k Ježíšem zvěstovanému Duchu Pravdy a jeho Poselství.

   Jakýkoliv postoj, který my sami k těmto třem klíčovým bodům zajímáme, dopadá totiž okamžitě na nás samotné. Lhostejnost, ignorování, posměch, odsuzování, hanobení a podobně, to vše je odsouzením nás samých. Ale stejně v pozitivním slova smyslu i přijímání, přemýšlení, zkoumání, snaha o pochopení, a snaha o formování vlastního života v souladu s těmito principy.

   Obecně totiž vždy platilo a platí, že ve všem, o čem člověk vyjadřuje mínění, je možné poznat to, jaký on sám vnitřně je. A proto každý soud, který vynášíme o jiných, je pro bystrého pozorovatele vždy odhalením našeho vlastního nitra. Odhalením toho, jací my sami vnitřně jsme a jak uvažujeme. A v případě problematiky, kterou se zabýváme, to platí dvojnásob.

   V splnění zaslíbení Ježíše Krista byla tedy na zemi zakotvena Pravda, a tato Pravda se pro lidi může stát spásou, nebo naopak soudem a odsouzením. Záleží jen na nich. Záleží jen na jejich vlastním postoji. Dokonce i ti, kteří o těchto věcech vůbec nic netuší, k ním tímto způsobem zajímají svůj postoj, protože pokud by byli duchovně svěžejší a čilejší, nemohl by je v dnešní vážné době vůbec minout kontakt s Pravdou. Pokud je ale minul a míjí, je to jen jejich vlastní chyba. Je to jen jejich vlažnost, lhostejnost a absolutní nezájem o duchovní vzestup.

   Tak, jako kdysi Kristus nekompromisně kritizoval zákoníky, farizeje, jakož také jiné duchovní autority židovského národa, za všechno chybné, pokřivené a nesprávné, stejně bylo i Ježíšem zvěstovaným Duchem Pravdy označeno všechno nesprávné a pokřivené, co se nachází v křesťanských církvích.

   Tak, jako duchovní elity židovského národa brojily proti Ježíšovi a označovaly ho za rouhače, přesně stejně odsoudila vrchnost křesťanských církví Poselství Ducha Pravdy.

   Tak, jako hlavní představitelé židovské víry vytýkali Ježíšovi, že jeho učení není v mnohém v souladu s Mojžíšovým Zákonem, protože pro vlastní duchovní zkostnatělost nebyli schopni vypozorovat v rozdílnosti formy totožné jádro, přesně tak zástupci křesťanské církevní vrchnosti vytýkají Poselství Ducha Pravdy, že není v souladu s Ježíšovým učením, protože v rozdílnosti formy nejsou schopni vypozorovat totéž jádro.

   A tak všichni ti, kteří jsou dnes proti Poselství Ducha Pravdy, jsou přesně stejným typem lidí, kteří by v době Ježíše Krista křičeli: "Ukřižujte ho!"

   Je však jen chybou lidí, že Ježíšovo učení neučinili v sobě skutečně živým, a proto nedospěli do takové duchovní zralosti, která by jim umožnila rozpoznat v Poselství Ducha Pravdy Slovo, přicházející z Výšin.

   Ve skutečnosti to však vůbec není tak složité! Ve skutečnosti k tomu vůbec netřeba žádného náročného dlouholetého teologického studia. Ve skutečnosti k tomu třeba jen čistého, volného, otevřeného a dogmaticky nesvázaného ducha. Člověk takového nitra je schopen najít v Poselství Grálu od Ducha Pravdy velikost, pocházející Shora a přicházející na zem v naplnění zaslíbení Ježíše Krista.

   Nicméně člověk nitra, zakaleného nečistotou, úzkoprsostí, vnitřní nesvobodou a bázlivě svázaného nejrůznější dogmaty, v Poselství Grálu od Ducha Pravdy nenajde nic, protože se bude bát otřást klamavou jistotou nejrozličnějších pravd, které jsou v tomto Poselství odhaleny a demaskovány jako nepravdy.

   Jen odvážné vpřed je Bohu milé!

  Mějte tedy odvahu konfrontovat vaše nynější duchovní poznání s poznáním, obsaženým v Poselství Ducha Pravdy a sami uvidíte, zda to, co jste dosud považovali za pravdu, bude schopné obstát Ve Světle skutečné Pravdy.

   Odvážně vpřed je Bohu milé!

   Nebojte s proto podstoupit tuto konfrontaci! A to každý sám za sebe, protože jedině každý sám za sebe nese duchovní zodpovědnost. Nespoléhejte se v tomto směru na názory jiných, aniž byste sami zkoumali. Kdo totiž sám nezkoumá a řídí se řadami jiných, zůstává navždy nesvobodným duchovním otrokem v područí druhých. A my přece nemáme být otroky! My máme být svobodnými! Proto svobodně a samostatně zkoumejme, neboť nyní jde skutečně o všechno. O celé naše bytí nebo nebytí, protože nezvratný proces posledního soudu již začal.