Moderní lidstvo spí a sní svůj sen o materialismu

   Dávné indické náboženské systémy mluví o světě materiálním, o světě hmoty, jako o světě iluze. Vyjadřují ho pojmem "májá", čili iluze. Staří Toltékové o něm zase mluví jako o hustém dýmu, který nám brání poznat skutečnou realitu.

   Pokud se moderní člověk setká s takovouto kategorizací přirozeně nesouhlasí, protože pro něj, ani pro lidi kolem něj, není svět žádnou iluzí, ani žádným dýmem. Naopak, je absolutně reálným, ba dokonce až bolestně hmatatelným. Vždyť pokud přece narazíte do hrany stolu, nebo do nějaké jiné věci, bolestně vás to zraní a vy si na vlastní kůži uvědomíte, že hmota není žádná iluze, ani žádný dým, ale až příliš hmatatelná realita, která nás každodenně přesvědčuje o své reálnosti.

   Z tohoto důvodu se dívají materialisté s odmítáním na všechna podobná náboženská tvrzení a považují je za nereálné blouznění. Podle nich jsou právě ony iluzí a dýmem, jehož prostřednictvím duchovně vyšinutí lidé zpochybňují reálnost toho, co je jako jediné reálné a skutečné. A to je hmota!

   A tím pádem jsou materialisté s náboženstvími velmi rychle hotovi. Je to pro ně jen blud, kterým se nemá smysl vůbec zabývat.

   Jak je to však ve skutečnosti? Kdo má pravdu? Zkusme se trochu hlouběji podívat na tyto zajímavé a zásadní otázky.

   Materiální svět není opravdu žádnou iluzí. Je zcela reálný. Ale pozor! Není to jediná realita tak, jak se domnívají materialisté. Kromě něj totiž existuje i něco jiného. Kromě reality materiální existuje i realita nemateriální, nebo jinak řečeno, realita Ducha.

   Poznání komplexní pravdy bytí a poznání skutečné reality, která nás obklopuje, spočívá v uvědomění si existence dvou světů. V uvědomění si světa hmoty a světa Ducha.

   No a právě člověk, žijící na zemi, v sobě spojuje tyto dvě reality. Jeho tělo, jeho mysl, jeho emoce, jeho duše a jeho duševná hnutí, to vše je hmotného charakteru. Ať už jde o hmotu nejhrubší v případě jeho těla, nebo celého fyzického světa, nebo o hmotu jemnější v případě jeho mysli, jeho emocí a jeho duševních hnutí.

   Kromě toho však člověk v sobě nese i nejhlubší podstatu bytí, která je duchovní. A ta se v nás projevuje čistými city.

   Citové prožívání má v sobě každý člověk, a právě ono je realitou Ducha! A právě proto můžeme realitu Ducha vnímat jedině prostřednictvím čistých citových hnutí. Jedině tak se k ní můžeme přiblížit, chápat ji a vnímat ji.

   Pro porozumění toho, co bylo řečeno, se zkusme hlouběji zamyslet na tvrzením, že Bůh je Láska. Co je však láska? Láska je přece cit! Je to hluboké citové prožívání, což znamená, že k Lásce Boží, a s ním ztotožněné Pravdě Ducha, se lze přibližovat jedině prostřednictvím citu. Jedině prostřednictvím hlubokého citového prožívání, které k nám k ní může otevřít bránu.

   Také lidská láska je podobného druhu. Nikdo ji nikdy neviděl, nezvážil a neohmatal. Každý ji však může cítit. A pokud ji cítí, prožívá štěstí. Pokud ji ale necítí a nikdy necítil, je vnitřně vyprahlý, citově prázdný, a tím pádem nešťastný a nenaplněný. Láska, ať už ke komukoliv je tím, co naplňuje náš život a dává mu pravou, nejhlubší hodnotu. Láska je však cit a to znamená, že v její čisté podobě je vždy projevem ducha.

   Zásadní chybou však je, že lidé uvízli jen v materiální realitě. Že uvízli jen v realitě vlastního těla, vlastní mysli, vlastních emocí a vlastních duševních hnutí, považujíce tuto hrubou nebo jemnější hmotnost za to jediné, co reálně existuje. Tím ale zúžili komplexnost materiálně duchovního bytí jedině na jeho materiální rozměr. Celé bytí zúžili pouze na materii. Ji považují za to jediné, co existuje.

   A samojedinost materie povýšili na božstvo a na jakousi modlu, které se klanějí. Materie, spojená s jejich fyzickou existencí a hmotným světem kolem nich, se pro ně stala vším. Na základě tohoto přesvědčení žijí a myslí. Toto přesvědčení určuje jejich hodnoty, jejich cíle i to, co považují za smysl života. A smysl života vidí jen v rámci své fyzické existence, čili v tom, jak jsou si schopni kvalitně a intenzivně fyzicky užít života.

   Na základě přesvědčení o absolutní samojedinosti hmoty vzniklo téměř vše, co vytvořil současný moderní svět. Toto je základní platforma způsobu jeho myšlení. Přibližně devadesát procent všeho duševního bohatství lidstva stojí na tomto základě. Všechna odvětví naší činnosti jsou tím proniknuty. Ať už filozofie, matematika, fyzika, technika, literatura, film, divadlo, politika, společenské aktivity, nebo veřejný a osobní život. Všechno toto je v současnosti postaveno na přesvědčení a vycházející z přesvědčení, že materiální bytí je tím jediným, co existuje a co má hodnotu. Na tomto základě a v tomto přesvědčení se vše kolem nás odehrává, a na základě toho fungují také životy jednotlivců. Jednoduše řečeno, lidstvo žije v jakémsi sebou samým vytvořeném snu samojedinosti materie. Na této bázi uspořádalo celou svou existenci, a na této bázi je utvářena samotná struktura a způsob jeho myšlení.

   A právě tento myšlenkový a duševní svět lidí, postavený na přesvědčení samojedinosti existence hmotného světa je iluzí, v níž lidstvo uvízlo a žije. To je ta "májá", čili iluze, o které říkají staré indické texty. To je ten hustý dým, pro který nevidíme skutečnost tak, jak o tom mluví staří Toltékové.

   Iluze a dým není tedy hmota samotná, jak se povrchně a prvoplánově domnívají materialisté. Iluzí, neštěstím, dýmem a prokletím je všechno duševní bohatství lidstva, postaveno na falešném základě, že hmotný svět je tím jediným, co existuje. V tomto snu a v této iluzi žije současný materialistický svět! Je to však jen ubohá iluze, jím samým vytvořena a odtržena od skutečné reality. Od reality bytí, které v sobě zahrnuje jak materiální skutečnost, tak i skutečnost Ducha.

   Proto miliony lidí na naší planetě prožívají své životy v iluzi a v hustém dýmu, na nesprávném základě postaveného, myšlenkového a duševního světa, který jim zastírá pohled na skutečnou pravdu bytí. Který jim znemožňuje pochopit, že za pravdou materie se skrývá pravda Ducha.

   O této pravdě Ducha hovoří všechny náboženské systémy. Na ni se snaží poukázat a na ni se snaží upozornit, abychom se konečně probudili z našeho snu a z naší iluze. Aby nám hustý dým namáhavě nashromážděného duševního balastu lidstva donekonečna nezastíral výhled na komplexní pravdu bytí, spočívající v jejím materiálně duchovním rozměru.

   A úplně prvním krokem k tomu, abychom konečně poznali komplexní realitu a překonali iluzi, ve které v současnosti žijeme, je si vůbec vnitřně připustit možnost existence reality Ducha. Toto je totiž něco, co si vnitřně materialisté ani nedokážou připustit, protože jsou tak hluboko ponořeni do své iluze.

   Pokud ale dokáží připustit, že to může být jen iluze a začnou si vnitřně uvědomovat, že by všechno mohlo být jinak, už jen připuštění této možnosti a vnitřní práce s ní jim může zpřístupnit cestu k prohlédnutí dosavadní, jejich osobnost omezující iluze, aby se jim v jejich nitru začala postupně vynořovat věčná, zářivá a míru plná realita Ducha. Realita Ducha, která zde vždy byla a vždy bude! Pouze my sami jsme svým iluzorním přesvědčením o její neexistenci ztratili možnost dostat se k ní, spojit se s ní a být konečně šťastní a naplnění.