O co jde farmaceutickému průmyslu v první řadě?

   Můžete třikrát hádat! Přece o zisky tak, jako každému průmyslu. Jde mu o "o peníze až v první řadě", jak se zvykne mluvit ironicky.

   A protože je to úplně stejné jako v každém jiném druhu průmyslu, porovnejme si to například se zbrojařským průmyslem, který generuje obrovské zisky podobně, jako průmysl farmaceutický. Na příkladu zbrojního průmyslu si ukažme, jak touha po zisku v tomto odvětví deformuje vědomí a křiví osobnost, až se nakonec z lidí stávají obludy, schopné sklouznout kvůli zisku i k té největší podlosti. A budeme o tom mluvit proto, neboť žel, velmi podobné je to také ve farmaceutickém průmyslu, kde fungují tytéž principy.

   Kdo vyrábí zbraně potřebuje jejich odbyt. Potřebuje, aby se nakupovaly a míjely. Ale zbraně se míjejí, nakupují a jsou potřebné zejména tehdy, když je někde nějaký ozbrojený konflikt. Aby byl odbyt zajištěn, neváhají vlastníci největších zbrojních továren v USA lobbovat u vlády v tom smyslu, aby kdekoliv ve světě podporovala, nebo přímo vytvářela ozbrojené konflikty.

   Tímto způsobem se v USA kromě strategických geopolitických záměrů zároveň zabezpečuje také odbyt zbraní. Zbraně pak dodávají minimálně jedné straně záměrně vyvolaného ozbrojeného konfliktu. Nebývá však neobvyklé, že jsou zbraněmi zásobovány obě strany konfliktu.

   Uveďme si konkrétní příklad, a sice Libyi, s jejíž si USA a jejich spojenci z NATO udělali střelnici. Stará munice byla pryč a mohla se začít vyrábět nová. Můžeme si být totiž stoprocentně jisti, že mocná zbrojařská lobby v USA i v západní Evropě podporovala vojenský zásah proti takzvanému režimu Muammara Kadáfího, který byl západem vnímán jako diktátor. Začalo to tak, že byly uměle rozpoutány občanské nepokoje a nakonec i ozbrojený konflikt.

   Kadáfí byl však ve skutečnosti úspěšný vládce, protože vybudoval nejvíce prosperující africký stát s neuvěřitelnými sociálními vymoženostmi. Kadáfí vládl v Libyi takovým způsobem, jaký odpovídal mentalitě národa a dokázal nastolit mír a konstruktivní spolupráci mezi různými kmeny. Byla to vláda jiného druhu, než je západní demokracie, ale v libyjských poměrech přinášela obyvatelstvu blahobyt a prospěch.

   Smrtí Kadáfího ztratil národ silného vůdce a upadl do kmenových válek, vzdálených od jakékoli demokracie. Výsledkem letecké intervence USA a jejich spojenců je rozvrácena krajina, zmítající se v kmenových válkách, s přepadem životní úrovně do středověku. Z hlediska zájmů zbrojařské loby však šlo o úspěch, protože staré zbraně na skladech se zmizely a na státní zakázky se mohly začít vyrábět nové. Svržení diktátora a nastolení demokracie v Libyi bylo tedy pouze zástěrkou pro naivní a slepé. Byla to jen nezbytná zástěrka pro veřejné mínění a pro média, ale ve skutečnosti šlo západu i zbrojařské loby jen o své vlastní zištné a sobecké cíle.

   A jak již bylo zmíněno v úvodu, úplně stejně to funguje také ve farmaceutickém průmyslu. Také zde jsou peníze a zisky "až na prvním místě"! Z Afriky jsou známé mnohé případy, kdy při vakcinaci tamního obyvatelstva docházelo nejednou ke katastrofálním vedlejším účinkům, ale tyto vakcíny nebyly nikdy staženy z oběhu. Neboť ne zdraví, ale zisky jsou prvořadé! Podobné je to také při vakcíně AstraZeneca, při níž vzniká podezření z krevních sraženin, kvůli čemu byla například v Dánsku, ale také v jiných zemích definitivně zakázána.

   Média a takzvaní odborníci však tvrdí, že se není třeba ničeho obávat, protože pozitiva této vakcíny výrazně převyšují její negativa.

   Co se ale ve skutečnosti skrývá za touto šikovnou slovní formulací?

   Skrývá se za ní fakt, že vakcína má sice nežádoucí účinky, takže jisté procento populace na očkování těžce zdravotně doplatí. To jsou však akceptovatelné ztráty, s nimiž se počítá. Znamená to tedy, že se při očkování AstrouZeneca jednoduše počítá s určitým počtem mrtvých a těžce zdravotně postižených podobně, jako tomu bylo kdysi za socialismu na vojenských manévrech. Avšak tato otevřená a nezaobaleným pravda je médii šikovně zprostředkována tak, že pozitiva očkování vakcínou AstraZeneca daleko převyšují její negativa.

   Ve veřejnoprávním rozhlase lze slyšet reklamní spoty různých osobností, propagující očkování. Jistý lékař v jednom z nich říká toto: "Moji pacienti se mě často ptají na bezpečnost vakcín proti covidu a já jim doporučuji, že tuto starost mohou klidně svěřit do rukou dvou velkých evropských lékových agentur, kterým mohou plně důvěřovat".

   Jsou ale vakcíny opravdu bezpečné? Nakolik objektivně může být posouzena jejich bezpečnost pokud víme, že mezi členy posudkových komisí těchto agentur se nacházejí také osoby, spojené s farmaceutickým průmyslem. A žel, farmaceutický průmysl je jako každý jiný průmysl orientován především na zisk, a až v druhé řadě na pomoc lidem. Ale naši takzvaní odborníci nám radí, abychom starost o bezpečnost vakcín a naše zdraví svěřili do rukou těchto agentur, které jsou ve skutečnosti v konfliktu zájmů.

   Nevím jak vy, ale já osobně nemám příliš velkou důvěru v někoho, pro koho je otázka mého zdraví druhořadá, protože prvořadý je pro něj především zisk.

   Žel, taková je realita života kolem nás, a kdo si myslí že ne, ten je naprosto naivní a neschopný vnímat věci, skrývané pod povrchem. Takový jedinec je neschopný vnímat fakt, že za krásnými a filantropickými řečmi se mnohokrát skrývá bezohledná touha po zisku, a že mnohé vzletné slova jsou vysloveny pouze proto, aby oklamala nemyslící a naivní. Taková a ne jiná je pravda o našem světě a o skutečném charakteru mnoha lidí v něm.

   O tom, že je to tak, a že si na to máme dávat pozor věděl také Kristus, a kdybychom ho trochu poslouchali a nebyli tak povrchní, nemohli bychom se dát tak snadno oklamat. O lidech našeho světa totiž řekl, že jsou jako nabílené hrobky, zvenku majestátní a honosné, ale uvnitř plné hniloby a nečistoty. Ježíš nás tedy upozorňoval na to, abychom si dávali velký pozor na diametrální rozdíl mezi tím, co lidé říkají a prezentují navenek, a mezi tím, jaké jsou jejich skutečné vnitřní pohnutky. Neboť ten, kdo si na to pozor nedá, na to doplatí.

   A Ježíš nás zároveň upozornil, že si máme dávat pozor i na všechny, kteří k nám budou přicházet jako beránci, ale uvnitř to budou draví vlci. Byli jsme tedy upozorněni, že nesmíme být naivně důvěřiví, protože zlo na naší zemi bere na sebe často vnější šat dobra, aby nás oklamalo, a pod pláštíkem dobra mohlo snáze uskutečnit své špatné a nekalé záměry.

   A my jsme se po dlouhých staletích až dosud nebyli schopni poučit z těchto moudrých slov a z demaskování této pravdy o lidstvu a o člověku. A protože jsme nepoučitelní, stáváme se snadnou obětí a snadnou kořistí zla. Ba co víc, stáváme se jeho nevědomými nástroji a spolupracovníky.

   Žel, takové jsou masy obyvatelstva ve své prvoplánové povrchnosti. Lidský sklon k povrchnosti a nechuť hlouběji přemýšlet jasně viděl již Kristus a výstižně ho vyjádřil slovy, že máme oči a přece nevidíme, máme uši a přece neslyšíme.

   Máme tedy oči, ale vidíme jen to, co je na povrchu a ne už to, co se skrývá pod povrchem. A máme uši, ale slyšíme a vnímáme pouze prvoplánové fráze, a nejsme schopni zachytit faleš a pokrytectví, často skrývané za vnějšími pěknými řečmi.

   A takovými jsme se stali, protože jsme se naučili věci posuzovat pouze racionálně a rozumově. Ale protože naše rácio a rozum jsou nižší složkou naší osobnosti, lze je snadno oklamat slovy, promyšleně vypočítanými na vnější efekt. Protože sázíme pouze na rozum, jsme často oklamáni rozumovou prohnaností jiných.

   Naše osobnost však disponuje kromě nižší, méně dokonalé, rozumové složky i vyšší složkou osobnosti, a tu oklamat nelze. Je jí cit, jehož prostřednictvím může vnímavý člověk vycítit, co se ve skutečnosti skrývá pod povrchem toho, co vidíme a co slyšíme.

   Jen prostřednictvím citu můžeme vytušit, zda jsou věci pravdivé, nebo zda se za nimi skrývá lež. Je tomu tak proto, že cit pochází z našeho ducha a náš duch z hlediska své duchovní podstaty stojí nad hmotou. A proto ji dokáže přehlédnout. Stojí nad věcí a není vtažen do hmotné reality tak, jako rozum. A proto má nadhled. Proto je schopen vnímat podstatu a ne pouze povrch.

   Neboť rozum je součástí hmoty, zatímco cit je součástí ducha. Rozum je možné oklamat jiným, vychytralejším rozumem, ale ducha není možné oklamat ničím, pokud na něj člověk dá. A součástí našeho ducha nejsou jen impulsy citu, kterými nám dává poznat to, co je pravdivé a co ne, ale například také impulsy našeho svědomí, které nám jako barometr ukazuje co je správné a dobré, a co nesprávné a špatné.

   Pokud se budeme držet našeho ducha, citu a svědomí, a budeme se v tom neustále zdokonalovat, nikdo a nic nás neoklame. Pokud se ale budeme držet jen svého rozumu tak, jako většina obyvatel naší planety, budeme pravidelně někým oklamáni a zavádění. Budeme žít v nepravdě a lži, považujíce ji za pravdu. Nebo budeme sloužit zlu v domnění, že sloužíme dobru.

  Vzpamatujme se proto a otevřeme své oči, abychom začali vidět a nastražme své uši, abychom začali slyšet. Naučme se konečně rozpoznávat vlky v rouše beránka a vnímat skutečnou podstatu lidí a jejich pohnutky, čili zlo, které se nejednou skrývá pod maskou dobra. Neboť pokud to nedokážeme, nevyhnutelně se staneme oběťmi naší vlastní povrchnosti a naší neschopnosti postřehnout skryté a hlubší souvislosti.