O dvou cestách, které vedou nahoru. Jedné lepší a druhé horší
Obě svou intenzitou dokáží zasáhnout nejvnitřnější jádro naší osobnosti – našeho ducha.
No a prostřednictvím hlubokého vnitřního rozechvění se člověk právě tehdy stává schopným povznést ve svých čistých, vroucích citech vysoko nahoru, až ke stupňům Božího trůnu. Při prožívání bolesti a utrpení k tomu dochází prostřednictvím vroucí prosby o pomoc, a při prožívání štěstí a radosti projevením hlubokých díků za všechno krásné, čeho se mu dostalo.
Cesta k vnitřnímu prožití blízkosti Páně není tedy pouze výsadou dávných mystiků, asketů a světců, kteří se utáhli do samoty, aby hledali Nejvyššího. Cesta k prožití blízkosti Páně je ve své prosté přirozenosti přístupná úplně každému, protože každý z nás se ve svém životě setkává se silnými city štěstí, nebo bolesti.
Mocné prožití radosti, nebo bolesti dokáže tedy silně rozechvět našeho ducha, a prostřednictvím tohoto intenzivního vnitřního prožívání člověk získává schopnost vzletu do výšin. Schopnost přiblížit se ve zlomku sekundy do blízkosti Stvořitele, k jeho Duchu, ze kterého malé lidské duchovní „já“ pochází. Je to však možné pouze tehdy, pokud své silné city člověk dokáže přetransformovat na vroucí prosbu v případě bolesti, nebo na modlitbu díků v případě štěstí.
No a taková chvíle se pak může stát výjimečným okamžikem prožití podpory, posily a ochrany někoho Velkého, vše objímajícího a vše přesahujícího. Dá se to jen velmi těžko vyjádřit slovy a u každého člověka to bývá vždy individuální a osobité. Takové prožití, kterých nebývá až tak mnoho, je pak prožitím jsoucnosti a blízkosti Boží! V každé lidské duši to zanechá hlubokou stopu v podobě klidu a vnitřního míru. Mnohokrát je člověku třeba ukázána určitá cesta v jeho dalším životním směřování, nebo způsob řešení problému, který ho trápí.
Určitě bude tedy stát za to, když se na celou věc podíváme trochu blíže a začneme nejdříve třeba utrpením.
Člověk, kterému se v životě všechno daří a všechno mu vychází, nechce většinou vůbec nic slyšet o nějakém Stvořiteli. Vždyť si vystačí sám, tak načež se zabývat nějakýma „výmysly“.
Situace se ale radikálně mění, pokud je dotyčný znenadání vystaven nečekanému neštěstí. Pokud se mu najednou z nějakých důvodů zhroutí všechno to, co dosud tak dobře fungovalo. A čím bývá situace tragičtější, tím rychleji se lidé zvyknou rozpomenout na Stvořitele. A nejednou bývají mezi nimi také bývalí zarytí ateisté.
V bolesti a utrpení najednou člověk, kterému už možná nemůže nikdo a nic pomoci, ve svém hlubokém citovém rozechvění a touze po pomoci nachází Stvořitele, a určitým, těžko definovatelným způsobem prožívá nezpochybnitelnou realitu jeho existence. Najednou se začne úplně jinak dívat na celý svůj předchozí život a na hodnoty, které uznával, a které ve většině případů po tomto prožití vnímá jako nesprávné. Nejednou právě utrpení udělá z materialisty člověka přesvědčeného o existenci Stvořitele a o nezbytnosti života v souladu s jeho Vůlí.
Tímto způsobem nám tedy může utrpení proklestit cestu k Nejvyššímu. Cestu ke změně našeho osobního života a k postupnému přizpůsobování se Vůli Nejvyššího.
Zcela jinak to bývá při štěstí. Také štěstí hluboce citově rozechvívá naše nejvnitřnější já, a pokud by při prožívání citu štěstí dokázal člověk zároveň prožít také vděčnost za to, že mu něco takového krásného bylo dopřáno, mohlo by se mu to stát branou k nebesům. Branou k nebesům a cestou k blízkosti Páně, do které nás může přivést náš vroucí dík za štěstí a za nádherný dar bytí, který nám poskytuje tak mnoho nejrůznějších radostí.
Tímto způsobem by se nám tedy mohlo stát prožívání štěstí našim vzletem k výšinám. Zmíněnou cestu, cestu vděčnosti za všechno krásné však lidé vůbec neznají a nevyužívají. Své štěstí si totiž zvykli brát jako samozřejmost a za všechno to pěkné a krásné, co jim život přináší, nemají potřebu nikomu děkovat. Nemají potřebu být za to někomu vděční.
Lidé už totiž nedokáží pozvednout svůj zrak od hmoty, ke které se připoutali, protože se pro ně stala absolutně vším. Nepociťují žádnou vděčnost vůči Tvůrci, skutečnému Dárci všech darů, které mohou lidé požívat. Nepotřebují být vděční, protože nevěří v Stvořitele, ačkoli právě svou vděčností při prožívání štěstí by mohli prožít jeho blízkost.
Tímto způsobem však promarňují velkou příležitost! Příležitost využít vděčnost za své štěstí jako bránu do blízkosti Nejvyššího.
Pokud ji však nevyužijí, bude jim k poznání Stvořitele dána jiná příležitost! Bude jí utrpení! Utrpení, které lidi přivádí k pokoře, k poznání pravých životních hodnot, k poznání nezbytnosti usilování k dobru, k čistotě a ušlechtilosti. K poznání Stvořitele a jeho Vůle.
Štěstí a bolest jsou tedy dvěma cestami k jednomu cíli. Jednou z nich se můžeme přiblížit k našemu Otci dobrovolně, radostně a bezbolestně, projevováním díků za štěstí, které nám poskytuje.
Druhou cestou se k němu přibližujeme nedobrovolně, a to tehdy, když jsme odmítli cestu první, a když jsme ho potom nuceni hledat v našem utrpení, bolesti a strádání.
Jedna z nich je lepší, druhá horší. Obě nás však mohou a mají přivést k jednomu cíli: K prožití blízkosti a jsoucnosti Nejvyššího a k životu podle jeho Vůle. Záleží pouze na nás, kterou z těchto dvou cest si pro sebe vybereme?
František Skopal
Umění a krása povznášejí duši vzhůru
Ale pozor! Ne ledajaké umění a ledajaká krása. Musí splňovat vysoké kritérium čistoty a ušlechtilosti. Kde však najít takové umění? Žel, není ho mnoho, ale přece jen existuje.
František Skopal
Ztracení ve smyšlených světech! Dejme si na to velký pozor!
Lidé si vytvářejí mnoho iluzí ve svých citech a myšlenkách. Pak v nich žijí a jejich iluze ovlivňují jejich pohled na život.
František Skopal
Křesťanství a konec světa
V Bibli se hovoří o něčem takovém, jako je konec světa, neboli poslední soud. Historie zná už řadu termínů, ve kterých mělo dojít k těmto událostem. Ale nedošlo! Znamená to tedy, že jsme v bezpečí? Nebo nejsme?
František Skopal
Nepřetržitý monitoring člověka Stvořitelem
Lidé jsou v každé minutě dne i noci nepřetržitě monitorováni. Je zaznamenáváno každé naše cítění, každá naše myšlenka, každé naše slovo i čin.
František Skopal
O netušených schopnostech našeho mozku
Všem nám je určitě dobře známo, že náš mozek ani zdaleka nevyužíváme v maximální míře, ale naopak, jeho využití je spíše minimální, nebo až zanedbatelné.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Tuleja publikoval i v pochybných vědeckých časopisech, nyní žádá o stažení článků
Kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja požádal Slezskou univerzitu, aby stáhla z jeho...
Poslanci mají jednat o zákoníku práce, ANO chce zabránit výpovědi bez důvodu
Přímý přenos Poslanci mají začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela zákoníku práce předpokládá...
V Polsku zatkli šestnáctiletého mladíka kvůli útoku na varšavskou synagogu
Polská policie zadržela šestnáctiletého mladíka, kterého podezírá z útoku na synagogu Nožykowých ve...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
1kk byt v blízkosti Havlíčkových sadů, 25m2 + 28 m2 úložný prostor
Košická, Praha 10 - Vršovice
14 900 Kč/měsíc
- Počet článků 378
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x