Nepodporujme brak! Podporujme pravé umění!

V současnosti je naše společnost zaplavena množstvím výrobků, které jsou k nám dováženy z dalekých zemí. Každý z nás má s nimi bohaté zkušenosti. Na první pohled vypadají perfektně a dokonce se zdá, že by mohly fungovat.

Když se však na ně lépe zadíváte, vaše nadšení opadne. Se smutkem zjistíte, že jim chybí to nejcennější - cit pro detail, jedinečnost, krása a pokud jde o užitkové předměty, nejednou také životnost.

Zkrátka, velmi rychle zjistíte, že tímto výrobkem chybí duše a srdce, takže jsou vlastně bez hodnoty. Kde se jen podíváte, všude je jich plno. Nebylo by to až tak strašné, kdyby jsme pod jejich vlivem postupně nezapomínali na to, jak chutná skutečná krása života a sami se nestávali jen mizernou napodobeninou sebe samých. Pokud nakonec přece jen procitneme a zhnusí se nám záplava plastů, která nás obklopuje, pak máme chuť utéct do přírody, daleko od civilizace.

Je však tento stav skutečně nutné tolerovat? Skutečně se musíme smířit s tím, že jsme odsouzeni konzumovat odpad?

Odpověď je velmi jednoduchá. Vše se dá uzdravit, pokud budeme chtít! Musíme však začít od sebe. Musíme sami začít tvořit jedinečné hodnoty pomocí schopností, darů a talentů, které v nás dřímají nevyužity. Pokud to dokážeme, svět se začne měnit k lepšímu. Nejdříve jen v našem nejbližším okolí, ale později také daleko od nás. Teprve když poznáme, kolik námahy stojí za vytvořením jedinečného díla pomocí vlastní dovednosti a tvořivosti, začneme si více vážit díla jiných lidí. Začneme je vyhledávat a kupovat si je.

Tím, že zaplatíme za hodnotný předmět člověku, který ho pro nás s láskou vyrobil, dáváme mu možnost přežít a dále tvořit. A to má nesmírnou hodnotu. Svět se tím stává pestřejší, bohatší a opravdovější. Kulturně i duchovně. Vše, co nás obklopuje, začne dýchat krásou, jedinečností a životem.

Ale pamatujme, stane se to až tehdy, když překročíme svůj vlastní stín a začneme si cenit živá díla lidí, kteří se ještě nevzdali a snaží se navrátit pravou krásu do našich životů.