Smysl lidského bytí

Existuje množství teorií, které objasňují, jaký má naše bytí smysl. Všechny jsou však založeny na vlastních přáních. Na tom, co si lidé představují a o čem si myslí, že je tímto smyslem. 

Ano, člověk si vskutku může sám určit, co bude jeho osobním smyslem života a potom za tím jít, ale má také druhou možnost. Hledat opravdu objektivně, bez jakýchkoliv vlastních přání. Jedině tak může dospět k objektivní pravdě o vlastním bytí. Jinak zůstane jen obětí svých vlastních představ a neopakovatelnou jedinečnost svého bytí nenaplní a promrhá.

Místem původu lidského ducha je duchovní říše. Na základě touhy po sebevědomém bytí, která vznikla v dosud nevědomých lidských duchovních zárodcích, jsou tyto jakoby na vlastní žádost ponořeny do hmotnosti za účelem vývoje k sebeuvědomění.

Nevědomý lidský duchovní zárodek se pak v hmotném těle, pod mnoha vnějšími a vnitřními vlivy postupně vyvíjí k sebeuvědomění. Jeho osobnost je stále zralejší a postupně stále více vniká do znalosti stvoření a do jeho Zákonitostí. Na vlastním prožívání zakouší utrpení a bolest pramenící z nedodržování těchto Zákonů, ale i radost a štěstí ze života žitého v souladu s nimi.

Nakonec, a to je vlastně účelem jeho vývoje ve hmotě, by měl být schopen na základě dokonalého poznání a zachvívání se v souladu se Zákony stvoření, vstoupit do duchovní říše jako zralá osobnost. Osobnost, které může být darována výsada věčného bytí, výsada věčného harmonického tvoření v souladu s Vůlí Stvořitele.

Vývojový proces lidského ducha v hmotnosti má však jedno úskalí. Podobně, jako není možné chodit celý pozemský život do školy a nikdy se nestát samostatným, tak má také zrání lidského duchovního zárodku v hmotnosti určitý pevně stanovený časový horizont, ve kterém musí ukončit svůj vývoj.

Hmota, jak totiž víme, je podrobena procesu vzniku a zániku. Všechno hmotné v určitém období vzniká, aby opět po nějakém čase zaniklo. Platí to pro pozemské tělo, pro každou jednotlivou planetu i pro celý hmotný vesmír. A právě čas trvání hmotnosti je časem přesně vymezeným lidskému duchu na to, aby stihl ukončit svůj vývoj a osvobodil se z dosahu hmotnosti, podléhající nutnosti zániku. Na tuto skutečnost upozorňoval již Ježíš v podobenství o moudrých a pošetilých pannách, i v mnoha jiných podobenstvích, protože hmotnost se už tehdy začala přibližovat k zlomovému momentu, od kterého začíná zánik.

Je proto nejvyšší čas, abychom se ze všech sil usilovali duchovně dozrát a splnit přísná kritéria, požadující poznání Zákonů stvoření a život v souladu s nim, co jediné nám může otevřít cestu zpátky, do věčné duchovní říše, naší domoviny.

Kdo si však nepospíší, do poslední chvíle váhajíc, ten bude stržen spolu s hmotou do nadcházejícího rozkladu a jeho doposud nabyté, avšak ještě nedostatečně vyvinuté sebevědomé já bude spolu s ní zničeno a bolestně rozemleto. To je pak ono známé, věčné zatracení.

Mnozí lidé jsou však toho názoru, že do přirozeného zániku naší hmotné planety zbývá ještě velmi mnoho času, a to tedy znamená, že máme ještě hodně času na náš duchovní vývoj.

Tak, jak se život člověka vyvíjí od narození, přes předškolní věk, vzdělávání na základní, střední a vysoké škole, až po úplně osamostatnění se, přesně stejný cyklus probíhá ve vývoji lidstva jako celku.

Také civilizace na zemi měla svůj zrod, svůj předškolní věk, také ona jakoby procházela přes základní i střední školu. Avšak právě v současném období se nacházíme v našem vývoji těsně před „maturitní zkouškou“ – zkouškou dospělosti, jejímž základním kritériem bude znalost Zákonů stvoření a život v souladu s nimi.

Kdo tuto zkoušku zvládne, dostane příležitost dalšího vzdělávání na „vysoké škole“. No a právě toto je skupina lidí, kteří budou dále pokračovat ve svém duchovním vývoji na Zemi.

Ti však, co nadcházející „maturitní zkoušku“ nezvládnou, ti, které nikdy nezajímali Zákony stvoření, ti, kteří se vždy řídili pouze vlastním chtěním a žili v domnění, že oni sami vědí všechno lépe, ti přijdou o šanci dalšího duchovního zrání na Zemi. (Podobenství o moudrých a pošetilých pannách)

Takoví lidé budou muset být účinky Zákonů stvoření vytlačeni z úrovně Země, která se ještě nechystá zaniknout, avšak život na ní bude ve svém vývoji posunut na daleko vyšší úroveň. A ti, co na základě vlastního, čistého a poctivého úsilí dostanou šanci žít na ní dál, ti mají také všechny předpoklady k tomu, aby svůj vývoj směrem plné zralosti stihli včas ukončit.

Jaký však bude osud lidí, kteří „maturitu“ nezvládli? 

Žel, ve své lenosti a ignoranci se sami připravili o možnost dalšího zrání na Zemi. Jak již bylo řečeno, z pozemské úrovně tedy budou muset být zatlačeni do úrovní nižších, aby ve ztížených podmínkách, blízkých rozkladným procesům snad ještě dozráli.

Protože však vývoj ve stvoření nečeká, bude velmi obtížné, nebo skoro nemožné dohnat vzniklou časovou ztrátu, kterou si sami způsobili svým přístupem k „maturitě“.

No a právě v současné době prožíváme největší průlomové období v historii naší planety. Období velkého rozdělení na dále pokračujících a na těch, kteří zaostávají.

Očista, poslední soud, velké třídění – to vše jsou pojmy vystihující období, o kterém mluvíme a které je již v plném proudu ve světě lidského cítění a myšlení, aby se brzy projevilo také viditelně.

Buď, anebo! Buď směrem ke Světlu a životu, nebo směrem od Světla k zániku. Před takovýmto zásadním životním rozhodnutím stojí dnes každý z nás, a proto by všichni lidé měli být o těchto věcech informováni, aby tím každý dostal šanci rozhodnout se správně a správně využít zbývající čas.