Tak v přírodě a společnosti sice fungují nějaké objektivní zákonitosti, které mají tendenci uvádět věci do jakési rovnováhy ..i když nikdy do úplně ideální a trvalé.

Natož aby existovala nějaká "dokonalá vyšší spravedlnost".

"Spravedlnost" je naprosto subjektivní kategorie (tu si každá kultura, každé náboženství, dokonce i každý jedinec vykládá poněkud jinak).

Ano, zákony rovnováhy a akce a reakce působí zhruba tak, že když někdo často nebo ve velkém páchá něco, co většina v dané epoše považuje za zlo nebo co je nebezpečné, pak je velká pravděpodobnost, že nějak "narazí" (na lidské zákony, nebo společenské či přírodní zákonitosti) což může být považováno za jistou spravedlnost. Ale není v tom žádná záruka (i silný pijan a kuřák se může dožít 90 či masový vrah pokojně dožít ve vší úctě). Podobně je to s dobrem a odměnou.

Jasně, jasně.. lze se utěšovat představou lidské "existence před tímto pozemským životem, jakož také po něm", kde se "vše srovná" (ale to je jen zbožné přání, jinak by se musel člověk usilující o dokonalou spravedlnost nutně zbláznit).

Kdyby člověk vycházel z vaší představy o kumulované odplatě za špatné skutky v "předchozím pozemském bytí", pak by vlastně měl při pohledu na oběti válek, holocaustu či jiné genocidy atd pociťovat uspokojení, že jde o naplnění "dokonalé a vyšší Spravedlnosti" v rámci širšího pojetí bytí (resp. za skutky z předchozích pozemských bytí)..