Přijde chlápek do pekla a moc se mu tam líbí. Stoly plné jídla a pití, na nich mezi mísami tančí vilné ženy, v koutě hraje bigbítová kapela.

"To je paráda, tady chci zůstat."

"To jsem rád, že se ti tu líbí, snažíme se, aby tady byli lidé po smrti spokojeni," přitaká mu Satan.

Náhle chlápek uslyší slabé kvílení. To ho zavede k železným dvířkům na konci sálu. Otevře je a co vidí ho šokuje: lidé jsou tam svázáni ostnatým drátem, bičováni a máčeni do vroucí vody v kotlích.

"My to nechtěli, věř mi, nám se to taky hnusí," sklopí oči zahanbeně Satanáš, "ale co jsme mohli dělat, když si to křesťani vydupali!"

To taky přijde chlápek do pekla a taky se mu tam moc líbí. U barpultu sedí hříšník, pivo teče proudem, hraje hudba a všude kolem polonahé mladé ženy. Přisedne si k hříšníkovi a říká mu: "Co ti lidi s tím peklem mají, vždyť je to paráda!" Ten hříšník mu odvětí: "Moc se neraduj, ty holky nemají žádné otvory, to pivo je nealkoholické a ta hudba je Lunetic."

Bůh neexistuje, tudíž je Vaše psaní zcela zbytečné.

Vycházet dnes jen z židovské Bible, resp. evangelií schválených Vatikánem, je poněkud zastaralý styl. Každé náboženství nese znaky poznání své doby. Například jsem si nevšiml, že v době před vznikem velkých civilizací starověku (Sumerové, Hindové, Egypt, Čína aj.) by existoval v mytologii "poslední soud". Poslední soud je asi relativní pozdní vynález zkázy. Specifikum Asie a Středního východu (včetně starého Egypta). Složitější mozky starověkých sofistikovaných civilizací, kde na vrcholku pyramidy moci dominoval jeden diktátor-král-faraon, usoudily, že i posmrtný život ovládá nějaký Vrchní Diktátor - Bůh smrti - a ten nás bude hodnotit podle toho, jak jsme byli poslušní nebo neposlušní v příslušné říši, která fungovala metodou mraveniště.... Tenhle koncept nevznikl raz dva, ale vyvíjel se zřejmě tisíce let. Vím, že v Asii existuje v mytologii soud, kde to šéfuje Bůh smrti, ale buddhisté pak vše prohlásili a trvají na tom za iluze mysli. Čili de facto fantasmagorie, které duše považuje za realitu, a musí se na ně proto celý život pořádně připravit. ve starém Egyptě to taky šéfoval nějaký bůžek. Pak dorazili Židé a křesťané, kteří si mýtus přebrali tak, že "poslední soud" duše - jako to v Egyptě bůh smrti vážil, tak vyhodnotí asi JHV, případně Ježíš Spasitel, nebo nějací jeho poskoci jako archandělé. Předtím ve světě přírodních lidí se duše přemístila kamsi do věčných lovišť, nebo do Valhaly, to byly ty lepší duše - stateční bojovníci - a ty horší, měly nějaké méně luxusní postavení. V hinduistickém světě resp. buddhistickém se ty horší duše inkarnují třeba jako zvířátka... Peklo se jeví jako modernější pokročilejší produkt pokročilejších starověkých myslí. Z hlediska spiritismu nač se lidská mysl na zemi upíná, s tím se asi setká v posmrtné existenci (případně podle karmy). Kdo se tady tedy připravuje hodně důkladně na Poslední soud, tak se mu ho asi dostane. Ateista, který o tom nic neví, pak prožije třeba přímo let do Zdroje plného Lásky. To by byl hezký paradoxon.

"Člověk má stát ve stvoření zcela vědomě v poznání Zákonů, které jsou projevem Boží Vůle, a tak naplňovat pravou hodnotu svého lidství." Mohl byste prozradit, co bych měl, podle Vás, respektive podle této vznosně znějící, ale, podle mne, nicneříkající věty, vlastně prakticky dělat?

Karma 0, níž už to nejde