Odstraňování duchovních nesmyslů

   Jedním ze závažných omylů v duchovní oblasti je tvrzení, že mezi zákony univerza patří princip duality, na jehož základě není bez zla možné ani dobro a naopak.

    Přesně stejně, jako není bez tmy možné ani světlo, nebo bez výdechu nádech. Ani jeden z těchto duálních prvků není proto možné odstranit a je nesprávné se o to vůbec pokoušet. Správně je vzít to na vědomí a naučit se s tím patřičně zacházet.

   Tento názor je neuvěřitelně duchovně škodlivým, protože pravda je úplně jiná! Je to výplod temnoty, která se snaží o dosažení legitimity zla a jeho akceptování jako čehosi potřebného a užitečného. Podívejme se proto, jak to celé ve skutečnosti je.

   Princip duality, ono známé jin a jang, tvoří vždy dva protichůdné prvky, které ve vzájemném spolupůsobení vytvářejí harmonii. Například mužský a ženský princip, výdech a nádech, aktivita a pasivita, světlo a tma, a tak dále.

   To tedy znamená, že stejný poměr mužského a ženského principu vytváří harmonii. Stejný poměr světla a tmy ve střídání dne a noci vytváří harmonii. Stejný poměr výdechu a nádechu vytváří harmonií. Stejný poměr aktivity a pasivity vytváří harmonii.

   Pokud ale nedokážeme uhlídat tento vzájemný optimální poměr, vzniká disharmonie, čili cosi škodlivé. Pokud tedy začne třeba ve společnosti převládat jenom mužský princip, je to disharmonické a škodlivé. Pokud třeba začne převažovat aktivita v podobě nadměrného pracovního zatížení nad pasivitou, čili přiměřeným odpočinkem, je to opět disharmonické a škodlivé. Nemůžeme se více nadechovat, než vydechovat, protože by nás to zabilo. A tak dále ...

   Zlo a dobro ale nepatří do tohoto duálního principu harmonie, vytvářeného dvěma protichůdnými prvky, protože stejný poměr dobra a stejný poměr zla nevytváří harmonii, ale naopak, ustavičné pnutí.

   Pokud převyšuje zlo a stále roste, je to neštěstí, směřující ke tragédii a ke zkáze. Pokud ale převyšuje dobro a stále roste, je to požehnání, které se růstem dobra pouze stupňuje.

   Tvrzení, že bez zla nemůže být ani dobro je absolutně mylné, protože v království nebeském, v takzvaném nebi vládne jen dobro a není tam žádného zla. A lidé mají usilovat o to, aby i na zemi bylo tak, jako v nebi. To je ideál, který je možné dosáhnout. A být užitečným k jeho dosažení se zavazuje každý, kdo se modlí Kristovu modlitbu Otčenáš: "Přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi."

   Znamená to tedy, že i na zemi může být zlo eliminováno na minimální možnou míru, nebo zcela odstraněno tak, jak je tomu v nebi, kde žádné zlo nemá místa. Jak tedy vidět tvrzení, že bez zla nemůže existovat ani dobro je hlubokým omylem.

   Tak totiž, jako průpovídka, že čistému je vše čisté jsou jenom pěkně a ušlechtile znějící, rafinovaná slova, pod pláštíkem nichž má být ve světě šířena rozkladná nemravnost, nemorálnost a nečistota, tak je také v tvrzení, že bez zla nemůže být ani dobro pouze snaha obhájit a ospravedlnit existenci zla. Existence zla má být lidmi akceptována, přijata, ba dokonce absurdním způsobem vnímána jako něco pozitivního, bez čeho by dobro vůbec nemohlo existovat. Skutečná pravda je však taková, že zlo na zemi i v celém stvoření nemá vůbec co hledat.

   A proto s ním má každý člověk bojovat! Bojovat tak, že se nebude přednostně snažit zlo eliminovat, ale že se bude snažit především rozvíjet dobro. Rozvíjet dobro v sobě samém i kolem sebe.

   Neboť dobro je světlo a zlo je temnota. A čím více svítí světlo dobra a čím je intenzivnější, tím více pohlcuje temnotu, která se postupně ztrácí a mizí, protože není schopna čelit světlu. Toto je ten správný boj!

   Staňme se tedy bojovníky za dobro hlavně tím, že rozzáříme světlo dobra v nás a kolem nás! V nás v podobě ušlechtilého a čistého vnitřního života a vysoké vnitřní hodnotové orientace. A kolem nás této naší nabyté vnitřní kvalitě odpovídajícím slovním projevem a konkrétními činy.

   PS. Samozřejmě, že člověk může bojovat i proti vnějším projevům zla, kterých je kolem nás nepočítaně. Ale nejdříve by rozhodně měl začít rozsvěcovat světlo především sám v sobě. Nejdříve by měl tedy vybrat ono pověstné břevno z vlastního oka, a až potom začít s vybíráním třísky z oka svých bližních.