Shora nechtěný kult osobnosti Ježíše Krista!
V pozitivním případě je totiž kult osobnosti zaměřen přednostně na osobu jako takovou a ne na to, co ve skutečnosti lidem přináší.
Uveďme si příklad: V malém městečku se před dvěma sty lety narodil filozof evropského formátu, který přednášel na mnoha významných univerzitách. Po čase udělali jeho krajané z jeho rodného domu muzeum. V něm se může návštěvník dozvědět, z jaké rodiny dotyčný pocházel, kdo byl jeho otec a matka, čím se živili, kolik měl sourozenců, kde studoval, kdy a s kým se oženil, kolik měl dětí, kde pracoval, jaké pocty získal a kdy a kde zemřel.
Návštěvník muzea se jen velmi okrajově dozví, v čem konkrétně spočíval významný filozofický přínos dotyčného v rámci evropské a světové filozofie. Avšak k celkovému pochopení jeho filozofického učení a filozofického odkazu se už nedostane téměř nikdo.
Tak vzniká precedens v tom smyslu, že to, kvůli čemuž se dotyčný vůbec stal osobností se stává okrajové, zatímco to, co lidem v souvislosti s ním nejvíce utkví, jsou různé zajímavé okolnosti z jeho osobního života. Takový je typicky lidský přístup k osobnostem.
A přesně tento jistý, čistě lidský přístup byl uplatněn také ve vztahu k osobnosti Ježíše Krista. A byl uplatněn o to více, o co jedinečnější a pohnutější byl jeho život, doprovázený nejrůznějšími nevšedními událostmi a zázraky. A nakonec tragickou smrtí a neuvěřitelným zmrtvýchvstáním. To vše bylo tak výjimečné, na rozdíl od běžných lidí, že se časem začala zaměřovat pozornost právě na to. Tímto způsobem však žel došlo k tomu, že to nejpodstatnější a nejdůležitější, kvůli čemuž vůbec Ježíš přišel na zem, bylo vzrůstajícím kultem jeho osobnosti potlačeno do pozadí.
Ježíš Kristus byl Poslem od Boha! Na zem přišel proto, aby lidem přinesl Poselství přímo od něj. Poselství čisté a nezkalené, ukazující jako správně žít tak, aby jejich život směřoval k Pánu. Aby poznali Vůli Nejvyššího a žili své životy v souladu s ní, protože jen to může přivést lidské bytosti k pozemskému štěstí, jako také k branám království nebeského.
Příchod Ježíše na zem se stal nutným proto, že lidé ztratili správnou cestu, vedoucí do království nebeského, kterou jim kdysi ukázal Mojžíš. A ztratili ji proto, že do Mojžíšova učení postupně přimíchávali své vlastní názory a vylepšení, takže to nakonec nebyla cesta ke Světlu, ale byly to už "jen nauky lidské" tak, jak to Ježíš vytkl zákoníkům a farizeům.
Kvůli tendenci míchat do všeho to své vlastní, rozumově lidské, ztratili tedy lidé cestu ke Světlu a kráčeli k záhubě. Kráčeli to temnoty, protože Mojžíšův Zákon s jejich rozumovými vylepšeními ztratil schopnost vést je vzhůru.
A proto se stal životně nutným příchod Krista, aby svým učením opět vytyčil správný směr. Jako vyslanec přímo od Stvořitele, přinášel jeho Poselství čisté. V něm bylo jasně ukázáno, jak máme správně žít, myslet a jednat, abychom svým bytím bezpečně směřovali ke království nebeskému. V tomto spočíval skutečný smysl příchodu Ježíše Krista na zem! A tímto způsobem, tedy v čistě věcné rovině učení, které vede ke Světlu, mělo být lidmi přijato vše, co jim Ježíš přinášel. Jeho učení měli přijmout jako čisté Poselství od Stvořitele, měli s velkou vážností přemýšlet nad jeho obsahem, a měli se snažit podle něj žít, protože to je to nejhlavnější a nejpodstatnější. Takto se věci mají v té nejpřirozenější věcnosti.
Avšak křesťanské církve namísto toho, aby pochopily a vyučovaly to, v čem tkví podstata, spočívající v Poselství od Stvořitele a v životě v souladu s ním, začaly postupně na jeho úroveň stavět také to, co se událo v pozemském životě Krista. A tak, z přirozeného sklonu lidí připisovat přemrštěný význam všemu pozemskému, začalo být postupně to pozemské z Ježíšova života kladeno ve své důležitosti na úroveň jeho Poselství, které bylo klíčové.
Tak se postupně začal budovat pozemský kult osobnosti Krista. Věcná podstata jeho učení a jeho klíčového významu pro lidi se začala ztrácet, a kult jeho osobnosti začal nabírat na síle, ačkoli v samotných evangeliích můžeme najít důkazy o tom, jak Ježíš odmítal vše, co směřovalo k vyzdvižení jeho osobnosti. Vždy poukazoval jedině na svého Otce. Když mu jednou například někdo řekl: "Mistře dobrý...", ohradil se proti tomu a řekl, že ve skutečnosti je dobrý pouze Pán. Ježíš byl tedy absolutně posledním z těch, který by si přál, aby byla vyzdvihována jeho osoba a vše, co s ní souvisí.
Ale lidé tak přesto učinili! To pozemsky osobní postavili na stejnou úroveň, jako to klíčové, kterým bylo přinesení Poselství od Stvořitele. Až nakonec, pod vlivem utrpení a tragické smrti Krista na kříži, to lidsky a pozemsky osobní dokonce převážilo nad to hlavní a klíčové.
Tento posun ve vnímání měl v další nezbytném řetězení za následek, že na pozemské utrpení Krista a jeho smrt začalo být pohlíženo jako na něco, co bylo Stvořitelem chtěné. Jako na něco, v čem samotném spočívala spása. Jako na něco, co bylo hlavní příčinou jeho příchodu na zem.
A v tomto nesprávném se pokračovalo stále dál v tom smyslu, že pokud tedy přišel Ježíš na zem trpět a umřít na kříži, protože on sám byl bez viny, musel trpět za jiné. Za viny lidstva! A tak žel došlo k tomu, že skutečný smysl Kristova pozemského příchodu byl nakonec posunut někam úplně jinam, čímž byla lidem opět zamlžena pravá a jasná cesta ke Světlu. Pravá a jasná cesta k výšinám, která spočívá v přijetí Ježíšova Poselství a v životě v souladu s ním. V tomto jediném se skrývá spása!
Tragédie Kristova utrpení a smrti je věcí samou o sobě. Nešlo však o hlavní věc, ale jen o důsledek hlavní věci, kterou bylo přinesení Božího Poselství lidem na zem, ukazujícího jim cestu ke spáse. Šlo o přinesení Světla do temnot země a Ježíš věděl, že temnota a její temné lidské nástroje se nevyhnutelně nenávistně obrátí proti němu. Věděl, že ho pravděpodobně čeká utrpení a smrt, ale i přes jejich hrozbu přišel z lásky k lidem a přinesl jim životně důležité Poselství jejich Otce, jehož následování je jedinou cestou ke spáse. Pokud by totiž tato cesta nebyla lidstvu ukázána, muselo by zahynout. Zahynout pozemsky i duchovně.
A proto člověče, kráčej cestou ke spáse, kterou ti ukázal Kristus! Cestou, kterou ti ukázal navzdory obrovskému osobnímu utrpení, které mu způsobilo temno a jeho služebníci. Tvůj Spasitel se nezalekl tohoto utrpení a podstoupil ho proto, aby ti mohl přinést to jediné, co tě může přivést ke spáse. Aby ti mohl zprostředkovat čisté Slovo Boží, představující Vůli Nejvyššího. Tuto Vůli se snaž poznávat, snaž se podle ní žít a budeš spasen. V ničem jiném pro tebe spásy není!
František Skopal
Umění a krása povznášejí duši vzhůru
Ale pozor! Ne ledajaké umění a ledajaká krása. Musí splňovat vysoké kritérium čistoty a ušlechtilosti. Kde však najít takové umění? Žel, není ho mnoho, ale přece jen existuje.
František Skopal
Ztracení ve smyšlených světech! Dejme si na to velký pozor!
Lidé si vytvářejí mnoho iluzí ve svých citech a myšlenkách. Pak v nich žijí a jejich iluze ovlivňují jejich pohled na život.
František Skopal
Křesťanství a konec světa
V Bibli se hovoří o něčem takovém, jako je konec světa, neboli poslední soud. Historie zná už řadu termínů, ve kterých mělo dojít k těmto událostem. Ale nedošlo! Znamená to tedy, že jsme v bezpečí? Nebo nejsme?
František Skopal
Nepřetržitý monitoring člověka Stvořitelem
Lidé jsou v každé minutě dne i noci nepřetržitě monitorováni. Je zaznamenáváno každé naše cítění, každá naše myšlenka, každé naše slovo i čin.
František Skopal
O netušených schopnostech našeho mozku
Všem nám je určitě dobře známo, že náš mozek ani zdaleka nevyužíváme v maximální míře, ale naopak, jeho využití je spíše minimální, nebo až zanedbatelné.
František Skopal
Jen o bohatství duše nepřijdeme nikdy! Všechno ostatní ztratíme!
Existují věci trvalého charakteru, které zůstanou naším vlastnictvím navždy. A existují věci dočasného charakteru, které jsou naším vlastnictvím jen dočasně.
František Skopal
Spravedlnost existuje! Nepochybujte!
Každý z lidí vlastní svobodnou vůli a s ní možnost rozhodovat se dvojím způsobem. Buď pozitivně, nebo negativně. Toto rozhodování je naším právem, darovaným nám Stvořitelem.
František Skopal
Neuvěřitelné skutečnosti o fenoménu radosti
Tento článek je o spojení prožívání radosti s duchovním vzestupem člověka. Je o tom, jak obrovský význam má radost v našem životě. Na její křídlech se můžeme, ba dokonce máme vznést k výšinám.
František Skopal
Absolutní Pravda a učení církví jsou dvě rozdílné věci
Kdo se chce dobrat k Pravdě, musí mít v první řadě odvahu. Odvahu nezaujatě prozkoumat učení vlastního vyznání, a také odvahu konfrontovat ho s naukami jiných náboženství.
František Skopal
O senzacích a našem sklonu k povrchnosti
Za každou dychtivostí po senzacích se skrývá povrchnost. Buď povrchnost života, pokud jde o senzace společenské, nebo povrchnost duchovní, pokud jde o oblast duchovního hledání.
František Skopal
Přetrvávající duchovní bezvědomí je již dále nepřípustné
Máme léto a s ním letní odpočinek, doprovázený úplným vypnutím a letní nevázaností. Po delší době se zdá být vše v naprostém pořádku. Zdá se to být takové, jaké bylo dříve.
František Skopal
O věcech prvořadých a druhořadých. Nezaměňujme je!
Jaký je vztah většiny lidí k vyšším hodnotám? K hodnotám morálním a duchovním? Jaký je jejich názor na to, že právě tyto hodnoty by měly stát na prvním místě?
František Skopal
Co nám chce sdělit extrémní sucho? Duchovní symbolika
Tento text vznikl jako reakce na zprávy o extrémním suchu v Evropě. V Itálii je například takové sucho, jaké nebylo už několik desetiletí.
František Skopal
O životní potřebě důvěry ve dnech zoufalství
Před staletími předpovězená velká očista nastala! Všechno, co na nás v poslední době dopadá, je toho svědectvím. Dění na zemi prudce sevřelo jako voda v hrnci. A sevřelo proto, že naši planetu zasahuje zvýšená záře Pánova Světla.
František Skopal
Proč se děje to, co se děje? A jak se správně zachovat?
Málokdo tuší, že všechno to dosud nevídané, co se děje a co po sobě následuje v rychlém sledu, počínaje pandemií, válkou a inflací, je způsobeno zvýšeným tlakem Božího Světla.
František Skopal
Netradiční pohled na zdraví a nemoc
Tento článek obsahuje myšlenky, nepřijatelné pro mnohé materialisticky zaměřené lidi. Tragédií všech těchto lidí však je, že žijeme v univerzu, které má duchovní rozměr.
František Skopal
Svět se klame! Chybí mu pravé poznání Stvořitele!
Miliony lidí na naší planetě se domnívají, že mají určité poznání Stvořitele. To ovšem, co mají, je jen jejich představa. Je jen jejich domněnka, na míle vzdálená od pravdy.
František Skopal
Boj dobra se zlem
Dobro a zlo! Na kterou stranu se přiklonit? Každý z nás zná bez zaváhání ihned správnou odpověď. A přece většinu lidí jaksi stále více přitahuje to špatné.
František Skopal
Blíží se výjimečný den - 30. květen!
Každoročně, 30. května, se vylévá Boží síla do stvoření. Je určena k jeho dalšímu trvání a fungování.
František Skopal
Hlasování o vydání Fica pro vazební stíhání! Duchovní rozbor
Hned, když jsem z rozhlasu slyšel formulaci obvinění Roberta Fica ze založení zločinecké skupiny mi bylo jasné, že jde o vykonstruované obvinění.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 378
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x