Svobodná vůle se stane prokletím mnohých

   Kdybyste darovali někomu auto, kdo neumí řídit, a on by na něm okamžitě, bez jakýchkoliv znalostí začal jezdit, mohl by se vážně zranit, nebo také zabít.

   To platí i o všech ostatních věcech, které neumíme ovládat a správně s nimi zacházet. A v dvojnásobné míře to platí i o naší svobodné vůli.

   Svobodná vůle je darem od Stvořitele. A mnozí naivní lidé, obdaření tímto darem se často ptají, jak vůbec může ten dokonalý a laskavý Stvořitel na lidstvo dopouštět nejrozličnější neštěstí, války, bolesti, utrpení, nebo nemoci.

   Když je člověk bezprostředně vystaven velkému utrpení, začne hledat nějakého viníka. Někoho, kdo za to může! A v takových vypjatých chvílích bývá vždy nasnadě Stvořitel, který na nás dopouští všechno špatné.

   Jak však může Stvořitel, který je Dobrem, dopouštět na lidi zlo? Zlo není dílem Nejvyššího! Zlo je dílem člověka, který dává podnět k jeho vzniku právě prostřednictvím nezvládnutí své svobodné vůle!

   Jak konkrétně?

   Člověk povstal z Dobra! Proto si každý z nás nese ukryté ve svém nejhlubším jádru poselství dobra v podobě svědomí a svých čistých citů. A tento člověk, který vzešel z Dobra a proto je jeho nejvnitřnější jádro dobré, byl Tvůrcem poctěn velkou důvěrou v podobě daru svobodné vůle. Byl poctěn schopností absolutně svobodně rozhodovat o tom, jakými cestami bude kráčet.

   A ve své svobodné vůli měl, a stále má na výběr mezi dvěma klíčovými cestami. První z nich je cesta dobra. Cesta dobra, kterou mu vždy ukazuje jeho nejvnitřnější podstata v podobě impulsů čistých citů a svědomí. Cesta dobra, která je v souladu s nejvyšším Dobrem. A jím je Stvořitel, jeho Vůle a jeho Zákony.

   Soulad člověka s Vůlí Stvořitele, soulad člověka se svým vlastním svědomím a čistými city je cestou Ducha. Cestou štěstí, radosti, míru a harmonie, které ke každému člověku začnou proudit, pokud se ze své svobodné vůle rozhodne jít touto cestou.

   Ale existuje také druhá cesta, pro kterou se můžeme rozhodnout. Je to cesta naší vlastní vůle! Cesta ignorování Vůle Stvořitele a jeho Zákonů! Cesta lidského přesvědčení, že existuje ještě jiný způsob, jak dosáhnout štěstí. Cesta domněnky, že já, člověk, to vím lépe. Že já sám vím nejlépe, jak dosáhnout vlastního štěstí. No a nám darovaná svobodná vůle umožňuje každému jedinci jít po této cestě, pokud se pro ni dobrovolně rozhodl.

   Tato cesta je však cestou nedokonalosti, vyplývající z nedokonalé lidské vůle. Nebo přesněji řečeno, vyplývající z lidské svévole! A to je přesně ta cesta, na níž vzniká zlo!

   Neboť jen Stvořitel je Dobro! Jen respektování jeho Vůle a jeho Zákonů je cestou Dobra. Každá jiná cesta je nesprávná! A právě na takových nesprávných cestách vzniká zlo! Zlo, jako nevyhnutelný důsledek nerespektování Vůle Stvořitele a jeho Zákonů! Zlo, jako nevyhnutelný důsledek vlastní lidské svévole, pro kterou jsme se sami dobrovolně rozhodli.

   Pro každého, kdo chce vědět, kde povstává zlo a kde hledat jeho příčinu, tak je to právě v tomto. Ve svobodném rozhodnutí člověka jít svou vlastní cestou, která ignoruje cestu, ukázanou lidem Vůlí Stvořitele a jeho Zákony. A pak, když na této, lidmi dobrovolně vybrané, falešné cestě, začne na jednotlivce i na celé lidstvo dopadat neblahé ovoce jejich vlastního svobodného rozhodnutí, v bolestech, v strastech a v utrpení, které to má za následek, začnou ze všeho obviňovat Stvořitele. Stvořitele, jehož Vůli kdyby respektovali, žádné zlo by nikdy nemuseli prožívat.

   A proto, pokud i ty, člověče, budeš chtít někdy obvinit Stvořitele za to, co na tebe dopadá, dříve, než začneš se svými obviněními dobře uvaž, jestli ses v nedávné, nebo v dávnější minulosti vždy snažil jednat pouze v souladu s Jeho Vůlí. Pokud si však nesnažil, pak ho neobviňuj, ale chlapsky přijmi všechny negativní důsledky tvého minulého jednání. Přicházejí k tobě totiž jedině proto, že ty sám ses ze své svobodné svobodné vůle rozhodl jít svou vlastní cestou a ignorovat to, co ti ukazuje Vůle Nejvyššího.

   A přestože právě z tohoto důvodu přicházejí na lidstvo nejrozličnější neštěstí, tragédie, války, nemoci a bídy, existuje ještě cosi strašnější. Existuje to nejstrašnější, co se člověku musí přihodit při nesprávném využívání daru jeho svobodné vůle. Je to duchovní smrt! Je to věčné duchovní zatracení a definitivní duchovní záhuba!

   V čem spočívá?

   Každý z nás lidí se momentálně nachází na určité úrovni poznání Vůle Stvořitele a jeho Zákonů, a zároveň na určité úrovni žití vlastního života v souladu s Vůlí Stvořitele a jeho Zákony.

   Vyjádřeme si to třeba na stupnici od 1 do 10. Ateisté a materialisté se v tomto směru nacházejí na stupni 0, protože všechno duchovní ignorují. Věřící různých vyznání se v poznávání a reálném naplňování Vůle Stvořitele a jeho Zákonů nacházejí na různých stupních, což záleží na intenzitě jejich individuálního tahu směrem nahoru. Jedni tedy stojí na úrovni číslo 5, jiní na úrovni číslo 6, a zase další na úrovni číslo 7.

   A tak je tomu zde na zemi, ale také na druhém světě, kam odcházejí naše duše po odložení fyzického těla. Tak je tomu tedy tu, v nejhrubší hmotnosti, ale i tam, na druhém světě, v hmotnosti jemnější.

   Hmotnost však, s její nejhrubší a fyzickou částí, i s její jemnější a subtilnější částí, spěje postupně od svého vzniku ke svému zániku. Jde samozřejmě o obrovský časový cyklus, během něhož se mají lidé duchovně rozvíjet tak, aby dosáhli dokonalého poznání Vůle Stvořitele a jeho Zákonů, jakož také reálného života v souladu s nimi. To znamená, aby dosáhli duchovní zralosti, čili stupně 10, který je opravňuje k opuštění hmotnosti a ke vstupu do věčné říše Ducha, nacházející se nad hmotností. Této mety musí dosáhnout dříve, než dojde k rozkladu hmotných světů, aby z rozkládající se hrubé a jemné hmotnosti mohli včas uniknout do bezpečí věčné říše Ducha.

   Na počátku doby, kdy hrubá i jemná část hmotnosti začali spět ke svému postupnému zániku, bylo lidem v učení Krista darováno poznání toho, jak má člověk myslet a žít v souladu s Vůlí Stvořitele a Jeho Zákony, aby v této, začínající kritické době, byl schopný včas dosáhnout stupně 10, a tím uniknout z rozkládající se hmotnosti. Také v současné době jsou lidé v tomto směru poučováni a burcování. Třeba v díle "Ve Světle Pravdy", které se zabývá touto vážnou problematikou.

   Na svobodné vůli každého člověka je však ponecháno, jakou vysokou míru duchovního poznání je schopen absorbovat a kolik z něj je schopen uvést do každodenního života. Nikdo nikoho do ničeho nebude nutit. A už vůbec ne Stvořitel samotný! Člověk má přece svobodnou vůli a pouze na jeho svobodné vůli záleží, jak se k těmto věcem postaví. Zda vážně, se snahou dosáhnout ve svých duchovních znalostech a v bohumilém životě stupně 10, nebo lhostejně, nechávaje všechno běžet jakoby v polospánku a duchovní nevědomosti.

   Tam, kam se člověk na stupnici od 1 do 10 ze své svobodné vůle postaví, tam bude stát. Je čistě na něm, zda tam, kde stojí, zůstane natrvalo, nebo zda se bude snažit dosáhnout stupně 10, a tak uniknout z rozkládající se hmotnosti do věčné říše Ducha. Ať už na tomto, nebo na takzvaném druhém světě má možnost vzdělávat se v poznání Vůle Stvořitele a jeho Zákonů, a zdokonalovat se v životě v souladu s nimi.

   Zda zbývající čas lidé využijí ke své záchraně, nebo budou všechno lhostejně ignorovat je pouze na jejich vlastním svobodném rozhodnutí. Pokud to však budou ignorovat, zůstanou ve své nevědomosti uváznutí v hrubé, nebo jemnější hmotnosti, aby spolu s ní nakonec skončili v rozkladu, a tím v definitivním zatraceni vlastní osobnosti.

   Toto vše máme v rukou prostřednictvím naší svobodné vůle. A právě proto se pro mnohé stane jejich svobodná vůle neštěstím, které je přivede ke zkáze. Nikdo je nebude přesvědčovat a nikdo je nebude nutit. Zůstanou stát přesně tam, kam se ze své vlastní svobodné vůle postaví ve vztahu k poznání Vůle Stvořitele a jeho Zákonů. Tam zůstanou stát, dokud je vír zničení hmotných světů nestrhne se sebou.