Trestuhodné pokřivení poslání Mesiáše!

   Žel, pozemští lidé překroutili a pokřivili pravý význam poslání Ježíše Krista a přizpůsobili si jej tak, aby vyhovoval jejich duchovní pohodlnosti.

   Obecně rozšířená, takzvaná křesťanská verze tvrdí, že Kristus přišel na zem hlavně proto, aby spasil svět svou smrtí na kříži. Aby se za nás dobrovolně obětoval, svou krví vykoupil všechny naše hříchy, a stal se tak obětním beránkem nové smlouvy mezi lidmi a Stvořitelem.

   Poslední dny Ježíšova života byly prý proto vyvrcholením jeho pozemského poslání. Jeho cesta utrpení je nakonec vítězně završena zmrtvýchvstáním, kterým se naplňuje plán Boží spásy. Stvořitel tedy obětoval vlastního Syna a tím spasil lidstvo.

    Ve skutečnosti je však vše úplně jinak! Pravý význam Kristovy pozemské mise spočíval v přinesení Slova Pravdy! V přinesení poznání o tom, jak má člověk správně žít, jak má správně myslet, cítit, mluvit a jednat, aby mohl být zachráněn.

   Jelikož rozumováním lidí byla původní, přímá a jasná cesta, darovaná lidstvu Stvořitelem prostřednictvím Mojžíše, pokřivená a zasypána, a to tak, že správný směr k výšinám už nemohli najít ani lidé dobrého chtění, musel přijít na zemi někdo, kdo jim tuto zasypanou cestu ke Světlu znovu ukáže a zprůchodní.

   Toto bylo hlavním úkolem Mesiáše a jím přineseného Slova. V něm, v Slově Pravdy, mohli najít opět přímou cestu ke Světlu všichni lidé dobré vůle a dobrého chtění. Stačilo pouze kráčet ukázaným směrem a každý člověk mohl prostřednictvím vlastního úsilí a vlastní snahy dospět k spáse a vykoupení.

   Ježíšovým dílem spásy bylo tedy přinesení Slova Pravdy, které lidem v prostotě a jednoduchosti ukazovalo opět přímou cestu ke Světlu.

   Máme zde tedy ke zvážení dvě možnosti: První spočívá v tvrzení, že Kristus přišel proto, aby nám přinesl své Slovo, a tím ukázal cestu ke Světlu, po níž třeba kráčet pokud chceme být spaseni.

   Druhá možnost spočívá v obecně rozšířeném, křesťanském pojetí smyslu Kristova poslání, kterým byla hlavně jeho oběť na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Pokud tedy někdo uvěří v osobu Ježíše Krista, pokud přijme svou hříšnost a Pánovu oběť, kterou byla odčiněna naše vina, bude spasen.

   Na jedné straně máme tedy přinesení Slova Pravdy, požadavek žít podle něj a tím, čili vlastním úsilím dospět ke spáse, a na druhé straně máme zase víru, že Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním bylo dokonáno dílo spásy. Stačí to jen v tomto smyslu přijmout a budeme spaseni.

   Na jedné straně tu máme spásu, podmíněnou vlastní námahou a vlastním úsilím o život podle Spasitelem přineseného Slova, a na druhé straně víru v zmrtvýchvstalého Krista, který z nás sňal  všechny naše hříchy.

   Na jedné straně je zde tedy požadavek vlastní námahy, a na druhé straně zase nečinnost pohodlné víry.

   To první je správné a to druhé je pokřivením skutečného poslání Spasitele. Pokřivením, které dokonale vyhovuje duchovní pohodlnosti lidí, protože z nich odnímá povinnost pracovat na sobě a tím, prostřednictvím vlastní námahy a vlastního úsilí, dospět ke spáse.

   No a žel, právě přehnaným důrazem křesťanských církví na Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání byl nenápadným, ale zásadním způsobem učiněn posun ve skutečném významu Mesiášově pozemské mise.

   Jak se však potom dívat na Ježíšovo ukřižování?

   Kristus přišel na zem proto, aby lidem zvěstoval Slovo Pravdy, a to s rizikem, že mu bude usilováno o život. Hlavním účelem jeho příchodu však vůbec nebylo dát se ukřižovat.

   Krista v skutečnosti zavraždili proto, aby už dál nemohl šířit své Slovo, jehož síla strhávala celé masy židovského národa. Jeho smrt však nebyla Stvořitelem chtěná, protože ten, který je Láskou, nemůže přece do svých plánů v žádném případě zahrnovat vraždu. Tím by totiž protiřečil svému vlastnímu přikázání "Nezabiješ"!

   Když se Ježíš po svém zmrtvýchvstání, které bylo opět jiného druhu, než se křesťané domnívají, zjevil svým ustrašeným a paralyzovaným učedníkům, posiloval je a připravoval na velké dílo spásy, které jemu samému znemožnilo temno a lidská zloba. Připravoval je na šíření svého Slova do celého světa, mezi všechny národy, protože právě v tom spočívalo jádro jeho poslání.

   V apoštolském působení učedníků, šířících Slovo Kristovo, jako jedinou a pravou cestu ke Světlu, pokračovalo tedy dílo spásy i po Ježíšově pozemské smrti. Tato spása však nespočívala a nespočívá v jeho smrti a zmrtvýchvstání, ale v životě podle Slova, ve kterém je nám ukázáno, jak máme mluvit, myslet, cítit a jednat, abychom mohli dojít k vykoupení. Naše vlastní úsilí je při tom nezbytné!

   Žel víra, že smrtí a zmrtvýchvstáním Krista jsme byli spaseni, zkresluje a křiví skutečný smysl Kristovy pozemské mise, a v mnoha lidech podporuje duchovní lenost a pohodlnost tím, že ke spáse lze dospět pomocí pohodlné víry. To je však jeden z nejzhoubnějších a nejzásadnějších omylů, kterému podléhají tisíce křesťanů.