Kudy vede cesta k Pravdě?

   Tento text je výpovědí člověka, který sám o sobě tvrdí, že našel Pravdu. Snad jeho osobní prožití alespoň v něčem pomůže těm, kteří skutečnou Pravdu teprve hledají.

   V nejhlubším nitru každého z nás tkví přesvědčení o existenci absolutní a univerzální Pravdy, která také vskutku existuje. A spolu s přesvědčením o její existenci se v nás nachází také touha po jejím nalezení a poznání. Samozřejmě, ale jen u těch, kteří to načisto nepřehlušili každodenními, všedními a zdánlivě mnohem "důležitějšími" starostmi.

   Kdo si tedy i přes současný shon dokázal v sobě uchovat živou touhu po Pravdě, na toho číhá ještě jedno velké úskalí. A sice, určitá podvědomá, osobní představa o tom, jak by asi měla tato Pravda vypadat.

   Je to něco velmi podobného, jako u farizeů a zákoníků před 2000 lety, kteří měli také svou vlastní představu o Mesiáši, takže nakonec, když opravdu přišel, nebyli ho schopni poznat, protože nesplňoval jejich osobní představy a očekávání.

   Kdo tedy opravdu touží po čisté Pravdě, měl by se v první řadě vyvarovat podobných, vlastních očekávání, a jeho touha by měla být vskutku upřímná a čistá. Čistá, intenzivní a neutuchající touha po Pravdě je totiž silou, která nakonec takového člověka ke Pravdě přitáhne.

   Také já jsem byl jedním z takto hledající. Horlivě jsem zkoumal různá náboženství a duchovní směry, přičemž jsem stále po čase pociťoval, že mě jejich nauky vnitřně nenaplňují. Zároveň jsem ale cítil, že přece jen musí existovat něco, co mi dá odpovědi na všechny mé otázky, a s čím se budu moci bezvýhradně a plně vnitřně ztotožnit.

   No a po velmi dlouhém hledání jsem nakonec něco takového opravdu našel. Mé nitro, které toužilo po Pravdě najednou jasně pocítilo, že právě toto je ono. Že právě toto je ta jediná a absolutní Pravda, kterou jsem tak dlouho hledal.

   Celý proces lze připodobnit výstupu na horu, při kterém člověk jednoznačně ví, že ještě není na vrcholu, a proto musí kráčet dál. Ale rovněž pak jasně pocítí, že se již na vrcholu ocitl, a že již skutečně dále jít nelze. Cítí, že již dospěl k Poznání, které odhaluje všechna tajemství života a celé stvoření se před ním najednou otevírá, jako jedna velká kniha, z níž může číst.

   Tato absolutní, jediná Pravda je připravena a dostupná pro všechny lidi bez rozdílu. Pouze na upřímném úsilí každého jednotlivce záleží, zda se k ní prostřednictvím vlastního úsilí a vlastní snahy dokáže skutečně dopracovat.

   Pokud by ale náhodou v někom vznikla obava, zda snad nalezení zmiňované, absolutní a jediné Pravdy nezpůsobí konec dalšího vývoje, je třeba zdůraznit, že tomu tak není! Spíše naopak! Skutečný vývoj se nalezením Pravdy pouze začíná.

   Pro lepší pochopení se zkusme podívat na dnešní, polo vědomé, nebo spíše slepecké tápání v poznávání věcí kolem nás. Nemůže mít konce, protože čím více se poznává, tím více se ukazuje, kolik je toho ještě nepoznáno. Otázkou pouze zůstává, dokdy tento způsob "poznávání" a z něj pramenící způsob života naše planeta vůbec ještě vydrží.

   Pokud by ale nejen jednotlivci, ale také celý svět dospěl k poznání absolutní Pravdy, vývoj by se vůbec nezastavil, ale naopak, najednou by se nám ukázaly jeho nedozírné a nikdy nekončící možnosti. Tento vývoj by mohl být trvalý a nikdy nekončící právě proto, že by se opíral o poznání Pravdy.

   Neboť paradoxně, právě současný typ pokroku, bez poznání skutečné Pravdy, bez poznání Zákonitostí ve stvoření, nese v sobě zárodek jistého konce a musí se zhroutit přesně stejně, jako se zhroutily mnohé předchozí civilizace před ním.

   Jediná a absolutní Pravda tedy opravdu existuje! Kdo ji upřímně a vytrvale hledá, ten k ní bude dříve nebo později přitažen na základě Zákona stejnorodosti. V hmotnosti se to může udát pouze hmotným způsobem, například prostřednictvím setkání s nějakým člověkem, který již tuto Pravdu našel a snaží se ji také žít, ale například i prostřednictvím psaného slova, přednášky, různých zvukových nosičů, a tak dále. Těmito různými a různorodými způsoby se tedy může dostat hledajícímu prvotního a rozhodujícího impulsu.

   Tento prvotní podnět však musí on sám jako takový rozpoznat, a pak aktivně vykročit směrem, který mu ukazuje. Odměnou se mu stane poznání zázraku života v jeho skutečné plnosti, kráse a hodnotě, čímž získá tak nesmírně mnoho, jako kdyby byl slepý a najednou začal znovu vidět. Teprve tehdy opravdu pozná nádheru života kolem nás, jeho pravé hodnoty, jakož také z dnešního pohledu přímo fantastické možnosti, které každému jednotlivci, znalému Pravdy, život ve stvoření poskytuje.

   Všichni vážně hledající si tedy mohou být stoprocentně jisti, že pokud bude jejich úsilí po dosažení Pravdy čisté, upřímné a vytrvalé, dříve nebo později na ni musí zákonitě narazit. Jejich touha, a zejména vnitřní čistota, totiž vytvoří na základě zmiňovaného Zákona stejnorodosti, spojení s čistou a absolutní Pravdou.

   Slova: „Kdo hledá, najde! Kdo tluče, tomu bude otevřeno! Kdo prosí, dostane!“, totiž nikdy nebyla slovy prázdnými. Tato slova jsou velkým příslibem pro všechny vážně hledající, protože se netýkají ničeho jiného, než toho nejcennějšího, co člověk vůbec může získat - poznání Pravdy.

    Na závěr je třeba ale zvlášť zdůraznit, že skutečnou Pravdu nelze spojovat s požadavkem členství v nějaké církvi, ani ze vstupem do nějakého spolku, nebo organizace. Pravda, která je výrazem Boží moudrosti, promlouvá ke každému člověku jednotlivě a vyžaduje od něj pouze jediné: život v souladu s jejími zákonitosti, a to přímo na místě a ve společenském postavení, ve kterém se v současnosti nachází. Vyžaduje od něj život, čili reálně každodenní jednání podle zásad Pravdy, a ne pouze nějaké její slepé uctívání, na které si lidé ve své pohodlnosti tak zvykli.