Žijeme ve světě pokřivených pojmů! A proto křivíme svět!

   My lidé jsme bytostmi citu a racionality. Jde o dva základní prvky naší osobnosti a jedině na nás záleží, který z nich upřednostníme. Který z nich postavíme na první a který na druhé místo.

   Podle tohoto zásadního rozhodnutí se pak utváří naše osobnost a zejména její kvalita.

   Žel, naše "civilizace" jako celek vsadila jednoznačně pouze na racionalitu rozumu! Tím však ztratila jednu ze svých základních, nosných hodnot. Hodnotu, pramenící pouze v lidské citové schopnosti. Hodnotu, zvanou lidskost!

   Pod vlivem všeobecného zaměření se celého lidstva hlavně na rozum došlo v průběhu plynutí času k zúžení obzoru jeho vnímavosti, a tím zákonitě i k zdeformování a pokřivení mnoha základních pojmů. Současný smysl velkého množství slov a pojmů tak dostal pod vlivem tohoto zúžení úplně jiný význam, jaký by ve skutečnosti měl mít.

   Možná si řeknete: nepodstatná věc. Ale uvažte, když je pokřivené a chybné již základní vnímání určitého pojmu, musí další budování na takovémto nezdravém základě zcela logicky přinášet stále větší pokřivenosti, přímo nesmysly a nakonec i pád. Podobně, jako když budujeme dům a uděláme chybné základy. Čím vyšší bude stavba, tím více se budou chvět zdi a pokud nedojde k nápravě, stavba se nakonec zhroutí.

   Pokud se zaměříme např. na pojem "práce", můžeme se na něj podívat dvěma způsoby: přes cit a přes rozum. Co nám tedy říká cit?

   Pracovat ve skutečnosti znamená dávat. Dávat něco ze sebe. Něco, čím svým vlastním způsobem, podle svých schopností a předpokladů přispějeme k harmonickému chodu celé společnosti. Ušlechtilým motivem práce je být užitečným a prospěšným celku. A pokud práce opravdu zohledňuje naše osobité schopnosti, stává se pak zároveň i formou seberealizace. Hlavním motivem práce je tedy naše dávání, které má spolu s dáváním ostatních jednotlivců směřovat ke společnému cíli: k blahu, spokojenosti, štěstí a vzestupu celé společnosti!

   Ušlechtilost výše uvedeného, ??citového pojetí pojmu "práce", byla žel chladným rozumem stržena hluboko dolů. Současný člověk vidí v práci už jen způsob a možnost získávání peněz. Málokomu jde o dobro celku, každý v první řadě usiluje o osobní prospěch. Prvotní, čistý pojem dávání, byl překroucený v pravý opak. V braní! Možná si opět řeknete: no a co, práce musí být provedena tak či tak a je nakonec úplně jedno, jak se na ni díváme. Není to však pravda! Ukažme si na názorných příkladech, jak může rozdílný přístup ve výše uvedeném smyslu ovlivňovat jednání a postoje lidí.

   Představme si lékaře, který si své povolání vybral z hluboké vnitřní potřeby pomáhat nemocným a trpícím. Jeho vnitřní postoj se pak musí zákonitě projevit i navenek v přístupu k pacientům. Musí a projeví se tím nejpozitivnějším způsobem!

   Na druhou stranu máme lékaře, jehož pohnutkou k výběru povolání byl názor, že jde o docela slušně placenou práci a zároveň i o určité výsadní společenské postavení. Nebude jej pak provádět z lásky k věci samotné, z lásky k lidem, ale ze zištných důvodů; pro peníze, nebo společenské postavení.

   Stejně zásadně a vypuklo se pokřivený vztah k práci, pouze jako k prostředku získávání peněz, projevuje také v jiných profesích. Vezměme si například zemědělství. Ani zde se nechce hlavně dávat. Chce se především brát! Ve slepé snaze po zisku je proto do rostlin a zvířat bezohledně aplikováno velké množství chemických přípravků a preparátů, podporujících enormní velikost plodů, nebo rychlý biologický růst. Vůbec se přitom nehledí na fakt, že veškerá nepřirozená chemická stimulace končí nakonec v těle spotřebitele. Budeme-li zcela konkrétní, například při pěstování ovoce a zeleniny je velikost a vábivý vnější vzhled plodů dosahován hlavně přísunem dusíkatých hnojiv. Rostlině není poskytnuta přirozená a vyvážená minerální výživa a proto do co největší, přímo enormní velikosti plodu jednostranně rychlený produkt obsahuje jen velmi málo ostatních cenných látek.

   Netřeba snad již ani mluvit o antibiotikách, dávaných chovným zvířatům na urychlení růstu, či o uměle vyvinutých krmivech, sledujících stejný cíl. Netřeba se zmiňovat o nehumánním chovu drůbeže ve velkochovech, kde jedinci stráví celý život v klecích s rozměrem několika centimetrů a při umělém osvětlení. Všem je jistě také dobře známé utrpení zvířat, převážených ve vedrech po celé Evropě, jen aby se na nich dobře vydělalo.

Pokřivení pojmu "práce" mělo negativní dopad i ve výrobních odvětvích. Až do takzvané průmyslové revoluce můžeme pozorovat přece jen jistou míru harmonie a přirozenosti. Výroba byla zajišťována většinou řemeslnickými cechy. Každý mistr svého řemesla vyráběl své produkty sám, případně s pomocí tovaryšů. Krejčí šil šaty, obuvník boty, truhlář vyráběl nábytek, kovář výrobky z kovu. Lidé ještě mohli najít ve své práci seberealizaci, mohli s citovým zaujetím vyrábět každý jednotlivý výrobek od začátku až do konce. Hotový produkt byl pak jejich vlastním, osobním, individuálním dílem. I ta nejmenší věc, sloužící k nějakému účelu, byla zhotovena rukou osobnosti.

   Žel, hledali se cesty, jak by se dalo ještě více vydělat. Za účelem většího zisku došlo k "racionalizaci" práce, čili ke vzniku manufakturní - pásové výroby. Krejčí už nešil šaty, ani švec boty. Dělník v továrně dělal jen jednotlivý úkon v celkovém výrobním procesu. Člověk se stal součástí stroje!

   Vyrábělo a vydělávalo se sice více, ale nikdo již výrobek nemohl nazvat svým dílem. Hotový produkt byl dílem všech a zároveň nikoho. Byl neosobní, chladný, vytvořený bez citu, v neradostném, strojovém tempu. Sklady enormních zásob nejrůznějšího zboží po celé Zemi, vypovídají o plýtvání a drancování surovin této planety. Za zdánlivý dostatek všeho platíme příliš vysokou cenou - ztrátou lidské důstojnosti!

   Z jedinečných, individuálních bytostí se vytvořila velká mašinérie bez osobnosti a individualismu. Často se zvykne bědovat nad tím, že nějakému druhu zvířat hrozí vyhynutí. Požadujeme ochranné zákony a přírodní parky. Ale ještě nikdo nepožadoval ochranu osobnosti člověka. Lidské individualitě však hrozí vyhubení! Osobnost lidí je v jistém smyslu vražděna! Byznys je krédem dne. Celý život je pouze byznys a obětí je člověk. Již nemají vládnout žádné city, žádná touha po pravém, krásném a dobrém, ale pouze peníze a kapitál.

   Ale všechno, o čem jsme dosud mluvili nepředstavuje konečnou hranici. Dychtivost po penězích totiž nemá hranic! Protože práce již není zdrojem radostného dávání a seberealizace, ale pouze honbou za ziskem, mnozí "šikovní" lidé si uvědomili, že pokud jde jenom čistě o peníze, dají se nakonec získat i bez práce. Tak začalo  získávání peněz jakýmkoli způsobem - podvody, vyděračstvím, lží, zločinností, zvrhlostí, terorem a válkami. A pokud se vše ještě včas nezastaví, půjde to stále dál a hlouběji, do důsledků, které budou přímo zničující. A přitom na samém začátku byl jen zdánlivě bezvýznamný, nesprávně rozumově uchopen pojem "práce".

   Říká se však: "Malé příčiny, velké důsledky!" Právě současná doba, kterou prožíváme, je důsledkem kdysi zdánlivě malých příčin. Pokud však chceme udělat základní změnu a rozhodující přítrž v dosavadním nesprávném jednání, musíme se vrátit k jádru, k pravé příčině, ze které všechno nesprávné vzniklo. Musíme změnit svůj postoj nejen k pojmu "práce", ale téměř ke všem pojmům současného života. Musíme je uchopit ne rozumem, ale citem, abychom pochopili jejich pravý význam, zachvívající se v zákonech univerza. Pouze to zaručuje správný vývoj! Vše ostatní vede dříve nebo později k utrpení, selhávání a nakonec k úplné zkáze. Zůstaňme proto tedy prostřednictvím citu bdělými na cestách našeho života, aby všechno naše snažení mohlo směřovat pouze ke štěstí, spokojenosti a ke Světlu.