Násilí v Bibli

   Otázka: Pouze nedávno jsem se dostal k Bibli,  no a byl jsem šokován, kolik se tam nachází násilí. Nedokážu to pochopit a byl bych rád, kdyby mi to někdo objasnil.

   Odpověď: Na problematiku násilí v Bibli i na Bibli, jako takovou, se je nezbytně nutné dívat v historickém kontextu, ve kterém byla napsána.

   Židovský povolaný národ získal svou povolanost proto, že dokázal navázat na zlatou nit velkého poznání o existenci jediného, neviditelného a vše vládního Tvůrce. Na základě Mojžíšovy smlouvy se Stvořitelem se pak stal tento národ povolán k poslání učit svět o Tvůrci a jeho Zákonech.

   V jakém stavu vývoje se však právě tehdy nacházela lidská civilizace? Jakou výšku humanismu a lidskosti dosahovala?

   V těchto dávných dobách bylo zcela normálním jevem otrokářství. Na otroka, čili lidskou bytost, se pohlíželo jako na trochu inteligentnější domácí zvíře. A tak se s ním také zacházelo.

   V případě vyhrocených situací, například válečných tažení, konfliktů a podobně, bylo všechno ještě mnohem horší. Stačí nám pouze trošku zapátrat v historii, nebo si třeba jen prohlédnout některé egyptské, nebo sumerské reliéfy, zobrazující vítězné válečné výpravy a krutý osud poražených, kteří byli vražděni a mrzačení nejrůznějším způsobem. Odvlečení do otroctví bylo v podstatě tím nejmírnějším trestem.

   No a v zmiňované, vysloveně surové době, odrážející tehdejší vnitřní zralost většiny obyvatelstva naší planety, se dopracoval jistý malý národ k poznání o existenci jediného Stvořitele. Toto poznání však bylo něčím nesmírně cenným, protože pouze ono jediné mohlo v dalším, postupném vývoji, kultivovat a posouvat celou lidskou civilizaci stále výš, směrem k lidskosti a humanismu.

   Avšak téměř na úsvitu dějin bylo toto poznání pouze malou, blikotavou jiskřičkou naděje do budoucnosti, kterou bylo třeba právě pro její křehkost všemožně chránit. No a ochrana a hájení pravého poznání se nemohlo dít jinak, než v kontextu doby, v níž lidé žili. Doby, v níž vítězové válečných tažení neváhali vyvraždit a zotročit i celé národy.

   Pokud tedy chtěl nějaký národ uhájit svou existenci, neměl v podstatě jinou možnost, než na krutost reagovat stejnou krutostí. No a právě v tomto historickém kontextu můžeme najít velmi jednoduchý důvod, proč se v Bibli, a zvláště ve Starém zákoně nachází tolik násilí. V této době se v podstatě nedalo jednat jinak, protože násilí bylo podmínkou přežití, jako jednotlivců, tak i celých národů.

   Vývoj však pokračoval dál a ze Světla vyvstala nutnost zprostředkovat lidem nové, rozšířené Poznání, které mělo posunout dosavadní kvalitu mezilidských vztahů na mnohem vyšší úroveň. No a právě z tohoto důvodu se v povolaném národě narodil Mesiáš, a svým učením ukázal světu nový směr, kterým by měli lidé kráčet a dále dozrávat. Zmíněný, nový směr, byl postaven na principu lásky k bližnímu, jako k sobě samému. Šlo tedy o něco převratného, něco, co mělo a mohlo výrazným způsobem posunout lidstvo vpřed, na jeho cestě k plné zralosti, harmonii a dokonalosti.

   Žel, zrání lidstva však nešlo tím tempem a těmi cestami, jakými jít mělo, a už za dob života Mesiáše, před 2000 lety, byl ze Světla pozorován značný skluz v jeho vnitřní zralosti a kultivovanosti. Ježíš viděl a bolestně vnímal tuto, za přirozeným vývojem daleko zaostávající, vnitřní zralost lidí, z nichž ani ti nejbližší, jeho vlastní učedníci, nebyli nejednou schopni správně chápat mnohé, co jim říkal. To byl hlavní důvod, proč nemohl lidem zprostředkovat úplně všechno, co přinášel, čili celou a plnou Pravdu. Na základě jejich tehdejší, vnitřní zralosti jim totiž mohl darovat pouze tolik, kolik byli schopni pochopit. Zvěstování úplné Pravdy se tedy žel oddálilo na později, protože toto vyžadovalo odpovídající půdu pro přijetí, spočívající v přiměřené míře zralosti a připravenosti lidstva. V evangeliu Jana, 16 - 12 je zaznamenáno: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli. Když přijde on, Duch Pravdy, uvede vás do celé pravdy ... "

   On, čili osoba v hmotném těle, která završí poslání Mesiáše, a zprostředkuje lidem v odpovídajícím čase úplnou a bezmezerovitou Pravdu o životě a o stvoření.

   Je tedy zcela logické, že k tomu nemohlo dojít 40 dnů po smrti Ježíše, když na jeho učedníky sestoupil Duch Svatý. Akt seslání Ducha byl zprostředkováním síly ze Světla, pomocí které se stali učedníci schopni plnit své velké poslání - hlásání Slova Pravdy.

   Zmiňované seslání Ducha Pravdy, které má uvést lidstvo do plné Pravdy tím však nebylo a nemohlo být naplněno. Toto splnění totiž zůstalo vyhrazeno mnohem pozdější době. Době, v níž ho lidstvo bude schopné pochopit.

   Prostřednictvím Ježíšem oznámeného, nového, velkého Zvěstování, má se tedy dostat lidské civilizaci posledního, významného a závěrečného impulsu na její cestě k plné duchovní zralosti, jejíž viditelným důkazem a završením má být vybudování říše klidu a míru na zemi. Je ale nesmírnou tragédií celého křesťanství, že zmíněného, velkého Zvěstovatele vůbec neočekává a není na jeho Poselství připraveno.

   Ale vraťme se zpět k problematice násilí v Bibli. Z hlediska všech výše uvedených faktů a souvislostí je třeba si uvědomit, že na Bibli jako takovou, se nelze dívat jako na něco neměnné, uzavřené a dokonalé. Ano, nepochybně, v Bibli bylo lidem zprostředkováno poznání Pravdy, avšak vždy jen na úrovni jeho momentální duchovní zralosti. To znamená, že před 4000 lety, čili ve Starém Zákoně, šlo o takový způsob a takovou formu zvěstování Pravdy, v níž ji byli lidé, žijící v tomto období schopni chápat a rozumět.

   Před 2000 lety, prostřednictvím působení Ježíše Krista, nám byla znovu darována přesně tatáž Pravda, avšak svou formou a obsahem přiměřeně přizpůsobena chápavosti lidí tehdejší doby.

   Ale protože tehdy ještě nebylo možné zprostředkovat celou a úplnou Pravdu, protože to zralost lidí nedovolovala, Ježíš zaslíbil poslední velké zjevení prostřednictvím osoby Ducha Pravdy, který měl přijít v době, kdy už lidé odpovídajícím způsobem dozrají a budou ji schopni chápat.

   U každého uvažujícího a myslícího člověka 21. století, zkoumajícího Bibli, nevyhnutelně vyvstává oprávněná otázka, proč se v tomto, podle lidských názorů "svatém spise", nachází tolik krutosti a násilí. Uspokojivá odpověď spočívá pouze v pochopení obrovského rozdílu ve vnitřní zralosti lidí dneška a lidí před 4000 lety, kterým byla slova Starého Zákona určena. Samotná Pravda však vždy zůstává stejná, neměnná a dokonalá. To, co se mění, jsou pouze její formy, odpovídající chápavosti lidí té které doby.