Nebezpečí rozumového studia Bible

   Miliony lidí po celém světě studují Bibli ve snaze načerpat z ní poznání, moudrost a posílení. Nicméně žel, už samotný pojem "studium" je v souvislosti s Biblí absolutně nesprávný.

   Tento cenný spis totiž lze správně pochopit a uchopit pouze citem, protože jen lidská schopnost citového prožívání je projevem našeho nejvnitřnějšího "já", čili našeho ducha. No a Bible, jak všichni víme, je spisem duchovním.

   Naopak, zmíněný pojem "studium" úzce souvisí pouze s rozumem, který je produktem našeho mozku. To znamená, produktem hmoty. Rozum musí tedy, už z povahy svého druhu, hrát při zkoumání všeho duchovního nutně až "druhé housle".

  Nerespektování zmíněné, prosté zákonitosti, způsobilo jeden z největších precedentů na této planetě. A protože žel, lidstvo ještě dosud žije ve svých starých chybách a v přímo trestuhodné nevědomosti, bude jistě velmi užitečné, pokud si o tom řekneme více. Fakta a souvislosti, o kterých bude řeč, jsou známy již 2000 let a je opravdu načase, abychom se z nich konečně poučili.

   Přenesme se tedy do doby před 2000 lety, kdy v povolaném národě, v rámci tehdejší židovské "církve", působily dvě významné skupiny učenců, nebo takzvaných znalců Zákona, kterými byli zákoníci a farizeové.

   Tito lidé zasvětili studiu Písma celý svůj život a poznali ho opravdu dokonale. Ale paradoxně, když se vyplnilo velké zaslíbení a v jejich národě začal působit Mesiáš, byli to právě oni, kteří ho vůbec nebyli schopni poznat, jako takového. Podle nich totiž jeho nauka v mnohém nesouhlasila s učením Písma.

   Jak bylo něco podobného vůbec možné? Odpověď je jednoduchá: Jejich "studium" Zákona bylo jen čistě rozumové. Znali ho, věděli z něj citovat, avšak k samotnému jádru, k jeho skutečné podstatě nepronikli. Toto jádro, tento pravý význam a podstata, jak již bylo zmíněno, je totiž uchopitelná a pochopitelná pouze citem.

   Když tedy přišel Mesiáš, čerpající svou nauku přímo z Pravdy, ze stejné Pravdy, z níž kdysi čerpal také Mojžíš, nyní byla jenom vyjádřena trochu jinou formou a jinýma slovy, byli to právě zákoníci a farizeové, kteří první pozvedli proti němu svůj hlas a svorně tvrdili, že v zákoně to tak přece není.

   Křečovitě se totiž drželi pouze jeho litery a vnější formy. A neuvědomujíc si svou vlastní, rozumovou omezenost, cítili se být kompetentními oprávněně zasáhnout vůči každému, kdo podle jejich názoru, neučil v souladu s Písmem.

   Tito lidé, ve své "učenosti" a pýše rozumu nebyli prostě schopni uvědomit si, že ačkoli v nové formě, je jim Kristovým učením sdělována právě tatáž Pravda, kterou jim dal kdysi Mojžíš.

   Neboť skutečná Pravda je jen jedna jediná, neměnná, věčná a dokonalá. To, co se mění, je pouze vnější forma, kterou je lidem sdělována, v zohlednění jejich momentální duchovní zralosti. No a v této nové formě ji byli schopni rozpoznat pouze ti, kteří prostřednictvím citu pronikli až k pochopení jejího jádra a nejvnitřnější podstaty.

   Avšak ti, kteří svým omezeným a úzce ohraničeným, rozumovým uchopováním Mojžíšovy nauky zůstali pouze na povrchu, ti prostě nerozpoznávali "starou" Pravdu, oděnou v novém hávu, kterou světu přinášel Mesiáš.

   Jak nám tedy historie ukazuje, nic nám nemůže být platné náročné celoživotní studium Zákona, nebo v současnosti také Bible, nic nám nebude platná desítkami citátů dokazovaná správnost našeho postoje, pokud v čistém citu nepronikneme k samotnému jádru. To znamená, ke skutečnému pochopení Slova.

   No a teď si zkusme představit, že by Vyslanec Světla přišel mezi nás také v dnešní době a přinesl by nám tutéž Pravdu, jako před 2000 lety. Tato Pravda by byla naprosto stejná, jenom by ji vyjádřil jazykem dnešní doby a zároveň by ji přizpůsobil dnešnímu vnímání a chápání lidí. Kolik by se asi mezi námi našlo "moudrých, vzdělaných" a dokonale "znalých" Bible, kteří by citáty ze starého a nového Zákona byli schopni dokázat, že se jedná o falešného proroka a rouhače. Přehnaná důvěra těchto lidí ve vlastní schopnosti a ve vlastní rozumové poznání Bible by jim totiž znemožnila rozpoznat v nově příchozí formě totéž duchovní jádro.

   Poučme se tedy konečně z výše zmíněného, tragického dějinného precedentu a buďme velmi opatrní při "studiu" Bible, jakož také při používání citátů z ní. Uvědomme si totiž, že pouze její čistě rozumové uchopení, pouze její čistě rozumová znalost není vůbec zárukou rozpoznání toho, co přichází z Pravdy. Jedinou zárukou v tomto směru nám může být pouze čistota citu, která je schopna rozpoznávat tutéž, neměnnou a jedinou Pravdu, také v rozdílném šatě a v rozdílné formě.