Odkaz mrtvého ...

Před nedávnem jsem měl sen. Potkal jsem v něm jednoho známého, který je již delší dobu mrtvý. Když jsem od něj odcházel, ještě na mě z dálky zavolal:

„Kdo bude otevřený, tomu řekni, že život smrtí nekončí. Život pokračuje a kdo má jen trochu rozumu, ať to vezme na vědomí a zařídí se podle toho. Jinak bude hořce litovat!“

A proto nyní na jeho přání všem připomínám: Žijte svůj současný život s vědomým, že smrtí nic nekončí, ale vše dále pokračuje. Že je to právě takto a ne jinak zjistí každý z nás velmi rychle po odložení svého fyzického těla.

Velkou a zásadní otázkou však zůstává, jak a jakým způsobem to po smrti dál pokračuje? Zda přesně tak, jak je to zde na zemi? Nebo podobně, nebo zcela rozdílným způsobem?

Znát to je velmi důležité z toho důvodu, aby člověk tomu mohl přizpůsobit již svůj současný pozemský život. Aby již nyní alespoň v určitém směru zohledňoval podobné hodnoty, které mu umožní plynulé pokračování jeho bytí i po své smrti, a to bez nějakých šoků a nemilých překvapení.

Neboť žel, obecně jsou lidé v tomto směru absolutně nepřipraveni. Absolutně nepřipravení na povahu a formu bytí, která každého z nás očekává po smrti. A právě proto, abychom o této důležité věci získali alespoň určité povědomí, byly napsány tyto řádky.

V první řadě třeba zdůraznit, že posmrtný život je v určité zásadní věci úplně jiný, než ten hmotný a pozemský. Na zemi si totiž lidé vytvořili vlastní zákony a pravidla, kterými se řídí, a které většina přijala za své. Neboť jak oni sami často říkají, tak to tu přece na zemi chodí.

Avšak po smrti se najednou dostaneme do světa, mnohem výraznějším způsobem podrobeného úplně jiným zákonům a pravidlům. Zákonům a pravidlům Božím!

Tato skutečnost spočívá již v samotné povaze věci, a sice v tom, že smrtí svého fyzického těla zanecháváme zde na zemi i náš mozek, a tedy i naše myšlení. To, co nám však zůstává i po smrti, je naše nejvnitřnější citové prožívání, tvořící skutečné jádro naší osobnosti. Zbývá tedy pouze naše nejvnitřnější podstata, čili to, jaký ve skutečnosti a opravdu jsme.

No a toto naše nejhlubší nitro, tato naše nejskrytější podstata bude stát v novém prostředí zcela odhalena, protože naše nové tělo jiného, jemnějšího druhu se zformuje přesně podle ní. Jakými tedy vnitřně jsme, právě tak tam budeme vypadat. V našem vnějším zjevu se tam bude otevřeně každému odkrývat naše nejniternější já.

Všechny závisti, všechny nenávisti, nečistoty a nízké sklony, které jsme zde na zemi vnitřně v sobě ukrývali budou tam nepokrytě zjevné na první pohled. Jednoduše řečeno, člověk už nebude moci po své smrti lhát!

Takové skrývání a zahalování bylo lidem možné pouze zde na zemi, protože jim to umožňoval jejich rozum, který je hmotným produktem mozku. Rozum, jehož prostřednictvím mnozí navenek skrývají svou nejvnitřnější podstatu. Rozum, jehož prostřednictvím jsme se mohli navenek jevit úplně jinými, samozřejmě mnohem lepšími, než jsme ve skutečnosti vnitřně byli. Vždyť si jen vzpomeňme, kolik krát jsme například řekli něco úplně jiného, než to, co jsme cítili. Úplně něco jiného, co mělo zamaskovat naše nejvnitřnější cítění.

Avšak jen na zemi je možné být člověku takovýmto způsobem neupřímným. Po smrti to již možné není, protože právě rozum, který nám to tady na zemi umožňoval, po smrti odumírá i s naším mozkem a celou naší fyzickou schránkou. A nám pak zbude už jen naše nejniternější citové prožívání. Po smrti se tedy staneme takovými, jací opravdu vnitřně jsme, a zároveň se ocitneme i v tomu přesně odpovídajícím prostředí. Tato skutečnost odpovídá známým slovům, že před Stvořitelem zůstane jednou stát každá duše úplně nahá a odhalena. Nic nebude možné zatajit, ani ukrýt. Lhát, přikrášlovat a dělat se navenek lepším již nebude možné. Zůstane jen holá pravda!

Jen si to jednou zkusme živě představit! Jen si zkusme představit, že bychom v této chvíli viděli lidi opravdu takovými, jakými skutečně vnitřně jsou. Ne takovými, jak se nám oni sami snaží jevit a předstírat.

Jaký by to byl pohled? Objevily by se před námi bytosti krásné, čisté, čestné, laskavé, nebo by vyplula na povrch nízkost, ubohost, nečestnost, nečistota, neušlechtilost, podlost a množství jiných podobných vlastností?

Co přechovávají lidé ve svém nitru? Jací opravdu jsou? Co bychom asi spatřili, kdyby se každému na tváři i v celém jeho fyzickém zjevu jasně zračilo to, co přechovává ve svém nitru? Byli bychom nadšeni krásou a ušlechtilostí, nebo zděšeni nízkostí, malostí, podlostí a nečistotou? Jaká je pravda o člověku? O lidstvu? Odpověď na tyto otázky nechť je ponechána na každém z čtenářů.

Každopádně, obelhávat se v tomto směru navzájem je možné pouze zde na zemi. Pouze zde na zemi si můžeme o sobě mnohé „namýšlet“. Pouze zde na zemi můžeme navenek maskovat to, jakými ve skutečnosti vnitřně jsme. A že ani zdaleka nejsme takovými, jakými bychom se chtěli navenek jevit, o tom nás přesvědčuje kvalita života, který žijeme. Kvalita mezilidských vztahů, které každodenně prožíváme.

Všechna lež, faleš, neupřímnost a pokrytectví se však, jak již bylo řečeno, stávají okamžitě viditelnými po odložení našeho fyzického těla. Pak zbývá jen holá pravda. Holá pravda o nás samotných! A tuto holou pravdu o nás samotných budeme muset žít a prožívat. Ona se stane naším osudem a ona nás vrhne do prostředí přesně tomu odpovídajícího. Pro jedny to bude „peklo“ a pro jiné „nebe“. Každopádně vždy to ale bude tím nejspravedlivějším odrazem stavu nejvnitřnější podstaty každého člověka. S maximální spravedlností v tomto směru si můžeme být stoprocentně jisti. A právě v poznání těchto skutečností spočívá ta nejzásadnější pravda o naši další existenci po smrti.

Kristus kdysi řekl, že není ničeho, co je skryto, aby to jednou nevyšlo najevo. V těchto jeho slovech můžeme najít také určitou souvislost s naším tématem. Měli bychom si proto uvědomit, že už tady na zemi třeba žít tak, abychom nemuseli shořet hanbou, až zůstane stát naše duše zcela odhalena před světlem zákonů Božích. Měli bychom si uvědomit, že už tady na zemi musíme dbát o čistotu, ušlechtilost a poctivost našeho nejvnitřnějšího citového života, protože právě toto je to jediné, co si odsud odneseme. Všechny lži, úskoky, neupřímnosti a sebeklamy zůstanou zde spolu s naším rozumem, který je produktem mozku, a který se pomine spolu s naší fyzickou schránkou.

Tím nejjednodušším způsobem řečeno, snažme se být lidmi dobrého srdce a čistého nitra. Neboť jedině život takového člověka je požehnáním už tady na zemi pro všechny, kteří s ním přicházejí do styku, a jedině takový člověk nemusí mít vůbec žádné obavy když zemře a jeho duše se bude muset vydat cestami, přesně odpovídajícími kvalitě jeho nejhlubšího nitra.