Pěkné přirovnání k těm studnám. Dala jsem Vám karmu.

Mnoho lidí sice tu pravdu hledá, ale mezi hromadou lží. Sice se kolem pravdy mnoho lidí točí, ale bez pokory ji nenajdou.

Bez pokory, při které uznají, že je potřeba nejprve vytáhnout třísky z očí sobě a ne druhým. Bez pokory, která radí, že nejprve si musíme zamést u sebe, ať to stojí, co to stojí. U sebe. A to "u sebe" zní bolestivě a mnoho lidí to zabolí, neboť se budou chvíli cítit hloupě, pitomě, mizerně... Než pochopí, že tím pokořením se před Bohem je vlastně Bůh očistí -> radostně jim vše odpustí a vlastně jim řekne, že s pokorou jsou mnohem lepší, než o sobě kdy před tím věděli. Jen ta radost z objevení toho "kdo já jsem" nesmí zase paradoxně přerůst v pýchu a duchovní povýšenost a aroganci. To, co nám Bůh zjevil krásné o nás, totiž platí i o lidech okolo nás. Jen s tím rozdílem, že oni na to ještě nepřišli - ještě se nesetkali s mocí Boží milosti.